Nezapomenutelné prázdniny

Anotace: ...byl to snad osud, že hrdinka nakonec nejela na chatu, která později vyhořela? ...tento příběh se mi nestal, jen aby bylo jasno:)

Ty zrádče! Jak si to mohl udělat! Věděl jsi moc dobře, jak mi na tom záleželo!
Kolikrát jsem ti říkala, že na tu chatu jet chci a že mi tak špatně není.
Zápal plic?! Prosím tě, co to kecáš! Nevíš nic! Nevíš jak moc jsem chtěla pryč. A TY mi to teď chceš překazit nějakýma antibiotikama! Co?! Dva týdny ležet v posteli?!!! Ses zbláznil ne?
Nesnáším doktory!!!
Já mám sakra prázdniny!!! Všiml si toho někdo? Nechci ležet doma, zatím co ostatní budou ležet na plovárně a užívat léta! Měla jsem jet s mojí nejlepší kamarádkou na chatu a místo toho budu marod?! Ani nápad! Jedu, i kdybych měla mít zápal plic sebevětší. Zavolám Zuzce, ať se mnou určitě na tu chatu počítá. Mamka není doma, tak mám čas se tajně spakovat.
Kde mám tu moji cestovní tašku? Nedávala jsem ji nahoru na půdu?
….Co se stalo kde to jsem?...
„Ahoj, tak co? Už je lépe?“
Otočím hlavou na druhou stranu, odkud přicházel cizí hlas.
„Kde to jsem? A Kdo jste?“
Nechápala jsem, co se stalo. Ještě před chvílí jsem byla přeci doma.
„ Jsi v nemocnici. Zamotala se ti hlava a spadla jsi ze schodů a ke všemu máš těžký zápal plic.“
Ne, to není možné. Jak jsem mohla omdlít. Vždyť jsem šla jen pro tašku.
Chtěla jsem se otočit na druhý bok, ale…Co se stalo? Co mám s nohou?!
„ Prosím vás, co se mi stalo s nohou?“
Odhrnula jsem peřinu, abych na ni viděla.
„Neboj, máš jen zlomenou nohu, ale to bude v pořádku. Za pár týdnů ti sádru sundají.“
Co?? Sádra? Týdny? Bože ne!!!! To se může stát jen mě! Nejenže jsem dostala nějaký zápal plic, ale já mám i nohu v háji. To není pravda!! Co jsem komu udělala, že mi nedopřejí užít si prázdniny?!!
….
Zatím co já jsem si ležela v nemocnici, četla časopisy, koukala na televizi a stěžovala si, jiní si užívali venku. Co asi dělají na chatě? Určitě bude plno vypravování až přijedou. Budou říkat, jak to bylo úžasný a kdesi cosi a já nic! Až budeme v září, jako každý rok, říkat, co jsme dělali o prázdninách odpovím, že jsem si užívala v nemocnici nemocničního pokoje.
…..
Nebaví mě to tu. V televizi zrovna dávají večerní zprávy.
Někde zase vykradli benzínku…. Politika! Kdo nato má mít nervy?!...Na Seči hořelo???
Tam má chatu Zuzka! Při hoření uhořeli chataři? Kdo, kdo uhořel?....Ne!!! Ne, to není možný!
To….ne….Ta chata…To je chata Zuzky! …Ne, klid. Třeba tam v tu dobu ona nebyla.
„Nééééééé!!!!!“ Začala jsem hystericky křičet a brečet.
Přiběhla sestra a snažila se mě uklidnit.
„Klid to bude dobré! To bude v pořádku.“
Hladila mě po vlasech a snažila se mě uklidnit.

….Asi jsem usnula.
Musím zavolat domů a zjistit, co se vlastně stalo.
Mamka mi řekla, že nic neví. Co budu dělat?! Dneska se měli vrátit!
Opět se spustil neovladatelný pláč. Pláč zoufalství.
Musím prý čekat. To se řekne. Ale jak mám čekat, když nevím, co se komu stalo?!

“Ahoj.“
Ve dveřích se objevil Marek.
„Ahoj.“ Popotáhnula jsem.
„ Já, já jsem se na tebe přišel podívat..“
Mluvil, jako by se bál mi něco říct.
„Ty, ty jsi byl na Seči taky?!“
Přes neovladatelné slzy jsem mu neviděla do očí.
„No..Byl..“
Sklonil hlavu k zemi.
„Kde je Zuzka? Co je s ní? Co se jí stalo? Je v pořádku? Kde je? Kde je moje Zuzka?!“
Neovládala jsem se! Měla jsem o ní hrozný strach a ten mě ničil!
„Zuzka…Zuzka byla zrovna v koupelně, když…když bouchla karma. Nedalo se nic dělat. Všude byl najednou kouř a obrovské plameny opalující strop. Snažili jsme se pro ni dostat, ale… Když přijeli hasiči, už bylo pozdě…Je mi to opravdu moc líto…Vážně to nešlo.“
Néé!!! To nejde. To nemůže být pravda!!!
„Vy jste ji zabili!.. Vy zrádci! Nechali jste ji tam!!“ …Začala jsem ječet, kopat kolem sebe, slzy z očí se valily rychleji než před tím. Vlna zoufalství mě úplně zahltila.
„Nenávidím vás! Všechny vás nenávidím. Zuzkooo!!!! Zuzko vrať se! Nesmíš mě tu nechat!! Zuzko! Nesmíš!!! Né!! To nemůže být pravda! Ty nejsi mrtvá! Zuzko, kde jsi?! Vrať se!!!“
Pamatuji si jen, že přiběhla sestřička, odvedla Marka a píchla mi injekci s velkou dávkou na uklidnění s tím, že smrt potká každého a že se s tím časem vyrovnám.
Jak to může ale říct?! Jak může říct, že se vyrovnám s něčím, jako je ztráta nejlepší kamarádky od školky?! Ne, nikdy se s tím nevyrovnám. Nikdy nezapomenu.

„Zuzko! Nikdy na Tebe nezapomenu!!!“ Špitla jsem a usnula…