Dívka s Otázkami

Anotace: No,nic moc.Takovej obyč příběh o dívce co si povídá sama se sebou(začínající bláznovství),po tom co se pokusila o sebevraždu.Tak trochu to jde do fatnasy.

Přemýšlela.. ,,Proč padají hvězdy?Proč prší?A proč vane vítr?“ Kdo jí odpoví?Pomalu šla temným lesem a přemýšlela nad svými docela lehkými otázkami. ,,Je pravda,že je vše v rovnováze?Tak proč se mi zdá,že mě dlouho nepotkalo nic pěkného?Proč jenom to špatné?“
Najednou začalo pršet.Spíš než pršet,mrholit. ,,Proč prší?“ ,,Prší.A víš proč?Protože plno lidí pláče…Obloha pláče s nimi!Dává jim najevo,že je s nimi!“ Polekaně se otočila.Zase ty hlasy.Věděla,že jsou jenom v její hlavě.Věděla,že to ona si odpovídá.Skrz vymyšlenou postavu. ,,Budeš se mnou?Nechci být sama!Všichni mě opustili.“ ,,To víš,že budu!Vždy budu s tebou!Nikdy tě neopustím!I když mě budeš odhánět! “,,Děkuji.“ řekla a dál bloudila temným lesem bez konce.Kam jde?
Déšť zesílil a přidal se k němu vítr.,,Proč vane vítr?A jak se určuje jeho síla?“ ,,Vždyť to víš!Proč se ptáš?Aby nebylo ticho?“ ,,Ne.Opravdu to nevím!“ ,,Plno lidí uvnitř křičí a nikdo to nevidí!Proto vane vítr!Křičí za lidi!Když budeš poslouchat,uslyšíš,jak naříká,jak křičí!“ ,,Děkuji!“
Po nekonečně dlouhé procházce lesem dívka došla na louku.I se svou přítelkyní.I přes tmu viděla různé druhy květin. ,,Proč jsou tak krásné?“ ,,To aby dělali radost.“ ,,Ale co když jim není radostně?“ ,,Od toho je přetvářka!Květina má potěšit!“ ,,Ale to není fér!“ ,,A co je?“
Podívala se na oblohu.Třpytily se na ní hvězdy.Každá zářila jinak,ale přece stejně,jako ta vedle.Každá měla svůj příběh.A každá si ho nechávala pro sebe. ,,Podívej!Padá hvězda!Přej si něco!“ ,,Nebudu..“ ,,Proč?“ ,,Když hvězda padá,zříká se svého místa na nebi,své věčnosti,jenom aby někomu ukázala,že je tu pro něj!“ ,,To nechápu!“ ,,Plakala jsi někdy?Sama?Cítila jsi se někdy sama?“ ,,Ano.“odpověděla sklesle. ,,Proto padá!Aby jsi nebyla sama!Padá pro tebe!Ale hodně lidí neví,že padají pro ně.“ ,,To se potom zříkávají své věčnosti na nic?“ ,,Ano!“ Dívka se smutně podívala na oblohu.Pozorovala hvězdy.Její modré oči zeskleněly. ,,Proč máš v očích slzy?Pláčeš?“ zeptala se jí její přítelkyně. ,,Ne,jenom je mi jich líto!Proč je nikdo nepolituje?“ ,,Lituje snad někdo tebe?“ ,,Ne..“ ,,A proč?Protože svůj smutek a bolest schováváš!Ukrýváš pravdu tak,jako pirát svůj poklad!A ony si své tajemství taky střeží!“ Dívce stekla první slza po bledé tváři. ,,Proč je život tak nespravedlivý?“ Ticho. ,,Jsi tu?“ Ticho.. ,,No tak!Jsi tu?“ Další slza stekla dívce po tváři,následována dalšími. ,,Nejsi.Taky jsi mě opustila.“ Smutně se podívala na hvězdy.Zrovna jedna padala.Dívka se rozplakala.Sedla si na zem a se schovanou hlavou plakala.Plakala pro hvězdy,pro samotu a smutek s bolestí,plakala pro svou přítelkyni,která ji opustila i když slíbila,že to neudělá,plakala pro ty ostatní lidi,kteří se cítí tak,jako ona,plakala a mezitím se zvedl vítr a začalo pršet.S uslzenýma očima zvedla hlavu a podívala se okolo.První květina se probouzela.Pomalu otevírala svůj barevný květ.Při pohledu na květinu se dívka rozplakala ještě víc.
Začínalo svítat.Stále pršelo,foukal vítr a dívka plakala.Mezi vzlyky bylo slyšet jenom:,,Sama..Sama.Pořád sama…“

Prudce se posadila.Zrychleně dýchala a znovu a znovu si přehrávala svůj sen.Pomalu se rozhlédla po nemocničním pokoji. ,,Stále tady.“ řekla sklesle. ,,A kde jinde by jsi měla být?“ ,,Jsi tu se mnou?“ ,,Jsem!Napořád!“ ,,Zdálo se mi…“ ,,Já vím,co se ti zdálo!Neboj!Nestane se to!Nikdy!Přísahám!“
,,Nevíme,jak na tom je.Od toho co ji sem přivezli s podřezanými žilami s nikým nekomunikuje!Nechce nic říct!Jenom sedí u okna a dívá se ven.Ve dne pozoruje mraky a v noci hvězdy.“ ,,A co to znamená?“ ,,Že se uzavírá sama do sebe.Tvoří si vlastní svět.“ ,,A to je špatně?“ ,,Ano.“ Paní na chodbě se rozbrečela.Doktor,stojící vedle,jí pomohl posadit se na lavici. ,,Moje dceruška!Moje jediná dceruška!“ naříkala. ,,Stává se z ní blázen?Doktore!“ Doktor jen bezradně mlčel. ,,Ne blázen!Jenom člověk chováním odlišný od nás.“ ,,Blázen!Bude z ní blázen!“ naříkala paní.
Dívka v pokoji zatím znovu usnula.Spala klidně a nerušeně.A když se vzbudila,byla už noc.Vstala a podívala se z okna. ,,Podívej padá hvězda!Přej si něco!“ řekla do tmy. ,,Pamatuješ si na svůj sen?“