Náhodné setkání

Anotace: Určitě jste to zažili. Jedete v autobuse, stojíte na ulici, nakupujete v obchodě a najednou vás zaujme nějaká osoba. A tu osobu zaujmete i vy...

Jak málo stačí ke změně. Jediný pohled a den se stane něčím jiným, jedinečným. Minuty a hodiny se zvláštně protáhnou. Ubíhající vteřiny získají zvláštně opojný, pochmurný nádech. A čím to? Jen tím uzřením. Zdá se to nepravděpodobné, leč přesto věřím, že to každý zažil. Nemluvím tu o lásce na první pohled. Ne. Pouze o něčem, co je leckdy hlubší a přínosnější, co si navždycky zapamatujeme a vryjeme do duše. Možná teď nevíte, o če hovořím, ale vězte, že si hned vzpomenete, jakmile vás to samé potká. A proč si jsem tak jistá? Prostě proto, že to vím.
Šla jsem zrovna po ulici, v uších mi zněla pochmurná, leč uklidňující melodie, která vyjadřovala i celý den. Obloha byla poseta šedivými mraky, ovzduší ani nemrazilo, ani nesálalo horkem. Prostě něco mezi. Stejně jako celá má nálada, žádné veselí, žádný smutek. Mířila jsem do obchodu pro jízdenky. Měla jsem namířeno pryč. Rázným krokem, s hlavou plnou myšlenek, se k obchodu blížím, ale před vchodem mě něco zaujme. Není to žádné auto nebo nově natřený barák. Prostě jen kluk s černou kšiltovkou, černým svetrem, maskáčema a kanadama. Voják nebo kluk se zálibou ve vojenství. To bylo na první pohled znát.Myslela jsem, že čeká na kamaráda, který nakupuje (vedle totiž sídlí airsoftový obchod), ale on vyhlížel nejspíš někoho jiného. Nevidím na dálku už moc dobře, přesto si jasně vybavuji, jak jsme na sebe pohlédli. Se zaujetím. A i když jsem nechtěla civět, párkrát jsem na něj pohlédla. On si mě zjevně také prohlížel. Nebudu tu popisovat detaily, zvlášť když si je každý dovede představit sám. Žádná láska na první pohled,oslovení ani seznámení se nekonalo. Když jsem nakoupila lístky, akorát odcházel. Ještě jsme na sebe bez úsměvu pohlédli a pak si šel každý svou cestou. Už ho nepotkám, tím jsem si jista. Ani ho neznám a nepoznám. Přesto mě tohle setkání poznamenalo. Ne špatně, ne dobře. Teď jdu po cestě k tramvaji a přemýšlím, co vlastně tyhle náhody, pohledy, nečekané sympatie a neprobádané poznání znamená. Člověk si tím něco uvědomuje. Občas zalituje, že se třeba nestalo něco víc. Jenomže to by to nejspíš nebylo ono. To nepoznané, co nás nutí přemýšlet.