Víte, proč standardně lžu?

Děvče, pod Tvými okny prší / a věř, že to má zvláštní moc /

On se pod nimi totiž opírá o pouliční lampu pouze v tričku a kraťasech...prostý / ne, nevinný /.... mokrý do poslední nitky a promrzlý až na kost / dobrák /. Kapky mu nesluší /dobrá /, víš, ale je tam....zatímco skoro celé město už dávno spí. / Ty však ne, sleduješ ho za záclonou / a on čeká, doufá, že by...třeba / a možná /

Když už Ti ho je líto, dočká se Tě....a je mu hezky / bláznovi/ v hukotu bezvýznamných slov, v bahně naučených frází / jak neurazit /....a hraný úsměv na rozloučenou by zasvěcenému přišel k pláči / je mu se zdál okouzlující /. Chlapec sice stojí na měkké ale příliš tmavé půdě.

/ Je tak těžké říct pravdu do jeho milujících očí /

Děvče, pod Tvými okny prší / slzy/

Tři, dva, jedna-TEĎ. Musíš konečně s pravdou ven. Už nemůžeš ho pod svými okny takhle trápit. Ticho, pravda se probíjí až k těm jeho promrzlým kostem. Po těch všech příbězích a dávaných nadějích, najednou spočinul na tvrdé půdě. / ne, dobrák-ale pitomec a chudák / -kvůli Tobě.

Víš, dávno už svítí Sluníčko..ale na zem pořád padají kapky..slané. Najednou je mu zima, i přestože má kalhoty a mikinu. Je mu strašně zle a vysoký most zdá se mu nejlepším přítelem. Moc dlouho chodil pod Tvá okna....schválně, kolik máš vystavených suchých růží? / Ani mi to neříkej../.

Pravda je hezká věc...ale říkej ji pro příště dřív * i když jen ženy a doktoři vědí, co je to milosrdná lež....a jakou má cenu....

PRO TUHLE CHVÍLI JEDEN LIDSKÝ ŽIVOT

Děvče, proč ses přestěhovala z domu s okny do ulice ?