Snídaně

Anotace: myšlenky při jedné písničce, tak nějak se mi propiska sama rozeběhla po papíře...

Madam lituje. Ovšem ranní čaj není nic neobvyklého, že. Někdo zapomněl dát vařit vodu. Jak se to zapalují ty kamna?
Proč nás jenom v dívčí škole nenauučili rozdělat oheň v kamnech? Samé pukrle, samá úklona, ale praktičnosti, že by se hravě za nehet vešla. Madam lituje, že se nenarodila jako normální dívka z vesnice. Teď, když jí utekla poslední služebná do toho proklatého 21. století, si ona, vznešená madam neumí uvařit ani ranní čaj.
A vznešený pes, který by se jinde jmenoval přinejlepším Alík, tedy rozhodně ne Emanuel von Strandobares, se na madam vyčítavě tváří. Upírá na ní svůj šlechetný, leč hladový pohled. Pomalu a elegantně krouží kolem staré madam. Je pro něj jenom maso. Nicneříkající, staré, byť lákavé maso k snídani.
Madam ztrácí vědomí, ta nemoc si vybírá svoji daň. A příroda dále uplatňuje pravidlo džungle, že silnější vyhraje. Jak tohle dopadne?
Jsme pouze maso?