Dětská naděje

Anotace: Krátká povídka. Vlastně ani nevím, jestli bych to měla řadit do povídet. Je to taková směska, ale obrázek si musíte udělat sami.

Dnešní svět se vytrácí v tmavé budoucnosti, kdysi nám tak vzdálené. Míříme do propasti času, která se prohlubuje. Nechápavě uleháme a vstáváme s mizernými myšlenkami. Hroby zejí prázdnotou, auta létají. Když s tím nic neuděláme my, tak proč nás nenapraví Bůh? Možná už nad námi dávno zlomil hůl. Když procházíš krajinou, už necítíš vůni rostlin, neslyšíš ptáky, nevidíš zvířata. Okolní svět nahradily plastové rostliny, které jednou za pět minut vypouští vůni, rádio nahradilo ptačí zpěv a zvířata se nehnou z místa, jen na vás pokývají hlavou, když vás zpozoruje fotobuňka. Počasí se už dávno dá řídit na ovladač. Chcete slunečno. Stačí zmáčknout program číslo 112.
Jednou šla malá holčička na procházku s dědečkem. Procházeli umělým parkem, kde zrovna stavěly nového člena plastové rodinky. Dívka si zamyšleně prohlížela práci dělníků. „Dědečku, proč to zvířátko kouká do neznáma“? Zeptala se po chvíli dědečka. „Víš, Adélko, to je práce lidí.“ Adélka pohladila srnečka a smutně šla dál. Na písečku si hrály malinké děti s prázdnou lahví od jakéhosi alkoholu. Adélka si sedla na lavičku. Koukala na děti jak si hrají. Jeden chlapec se po chvíli zvedl a zase spadl na zem. Neodklopýtal ani metr a padl v křečích na odpadkový koš. „Dědečku, copak se mu stalo“? Zeptala se nevině holčička. „Adélko, asi hodně pil alkohol.“ Adélka na něho pokukovala nevěřícně. „A dědečku, to se smí“? Zaštěbetala. „Nesmí, Adélko. Ale on si ho koupil.“ Adélka se zvedla k odchodu. „A proč mu ho prodali“? Pán tiše vzdychl. „To jsou lidé.“ Dítě leželo na ulici ve svých vlastních zvratkách. Pán ho obešel, div do něho nekopl. Holčička se však zastavila. Posadila se vedle hocha a hladila ho. „Dědečku? Proč mu nepomůžeme? Protože jsme lidé“? Na to se pán otočil a dal dívce facku. „Takhle už nikdy nemluv“! Adélka se rozplakala a utekla. Na křižovatce jí srazilo auto. Dědeček se rozběhl směrem k ní. Padl vedle ní na kolena a vzal jí do náručí. Lidé kolem něho chodili, ale nikdo mu nepomohl. Řidič z místa nehody odjel. Adélka umřela v dědečkovo náručí. Až teprve potom pochopil, co mu chtěla říci…