Rozloučení s kamarádem...

Anotace: tohle jsem napsala po smrti mého dobrého kamaráda a spolužáka, když opustil tenhle svět...

Ne vždy příjemné chvíle nám vstupují do našeho života. Někdy máme důvod se radovat, někdy máme důvod být smutní. Někdy nám přijde, že život končí dřív než začíná...Tak tomu je i teď, kdy nás opustil Roman. Pro některé z nás to byl kamarád, pro některé spolužák, pro jiné třeba jen spoluobčan. Ale všechny zasáhla drtivá zpráva, že tento člověk, už nikdy nepohlédne do očí každého z nás.

Čtvrteční pohřeb se změnil ve smutné zapíjení a vzpomínání na Romana. Zprvu vše vypadalo jako normální zvednutí číše s pozdravem a vzpomínkou.

Postupně však vzpomínek přibývalo a my si najednou uvědomili, že ten kluk byl skoro stejně starý jako my. Proto se pilo dál... a dál...

"Jaký byl Roman ročník??" ..."87"...
Toto číslo se pro mě a Petru stalo osudným.

Poslední vzpomínky na Romana dopadly všelijak...ale nám zůstanou do smrti v paměti, tak jako poslední střípky našeho kamaráda.

Odešel jsi, ale v našich vzpomínkách a srdcích zůstáváš dál. Dny plynou dál, ale bolest nám nedá zapomenout…

Nikdy na tebe nezapomene…