Leukémie

Anotace: ...

Znovu se dívá na mobil,ani neví kolikrát to už udělala. Přeci na ní nezapomněl,nebo snad ano? Slíbil jí ,že jí jetště zavolá před chemoterapií. Musela se nechat ostříhat. S hrůzou se dívala jak její krásné dlouhé vlasy padají s každým šmiknutím nůžek.Proč to muselo potkat zrovna jí...

Nikdo neví proč leukémie propukne.Někdy může propuknout ze dne na den...někdy to trvá měsíc....někdy týden.Ztráta na váze ,bledost a ospalost.Příznaky......s kterými se stotožnila.

V nemocnici všichni někam spěchali.Nikdo jí nevysvětlit....co se bude dít.Dívala se jak její rodiče smutní odcházejí,stačila jim ještě zamávat.Možná se jí kousek ulehčilo,nechtěla aby jí její maminka viděla plakat.

Dali jí na pokoj ještě ke dvoum dívkám jejího věku.Nechtěla se s nimi bavit,nechtěla se bavit s nikým.Jen ležela a dívala se do stropu a snila."To bude dobrý...uvidíš."řekla sestra ,když se na ně přišla podívat.Ale dívka neodpověděla.Nepromluvila od té doby co přišla.Sestřička si jen vzdychla a odešla.

Její první chemoterapie nedopadla zrovna moc příjemně.Měla horečky,bolesti a zvracela.Prý normální příznaky první chemoterapie,jí se ale zdálo,že všichni jí chtěj jen utěšovat.Všichni jí lžou,nic není podle normálu...jsou to jen doktoři...

Konečně může na počítač.Už se nemohla dočkat,těší se až si promluví se svojí kamarádkou.Chtěla jí říct úplně všechno.Ale nakonec jí řekla aby nebyla vyděšená,že všechno proběhlo podle pořádku a že to tu není tak hrozné.

Druhá chemoterapie nebyla tak strašná a s holkama z pokoje se zkamarádili.
A také našla svou lásku.Každý den si volali,posílali sms a byli i na icq.Jezdil i na návštěvy.

Ale tentokrát nezavolal....neposlal sms a má vypnutý mobil.Nevadí pomyslí si,jednou to přežiju.Třeba mu do toho něc vlezlo.

Něco ale nebylo v pořádku,lékaři ji převezli na jipku a hromadu přístrojů kontrolovalo její stav.Sestřička za ní opatrně přišla a vysvětlila jí,že tady je chemoterapie už zbitečna.Umírá...

Je krásný podzimní den a na nemosniční postel padají psolední paprsky unaveného slunce.Sluníčko se jí snaží potěšit....Už nepříjde,už ho nikdy neuvidí,nechápe jak se na ní mohl tak snadno vykašlat.Z jejího snění ji protrhlo zaklepání na dveře.Stál tam on,s květinou v ruce.Omlouval se jí,že mu táta zabavil mobil a že se nemněl jak dostat do nemocnice.Přijel nakonec stopem.Sedl si k její posteli a vyprávěl jí.On jí jediný pořádně rozumněl.Rozumněl jejím snům,jejím přáním.

Seděl u její postele až do konce,do konce jí držel za ruku."Miluji tě"pronesla unaveně dívka"škoda že to nemůže pokračovat dál"...rozplakala se....on jí jetšě více stisknul ruku a začal jí hladit po vlasech .Poslední co slyšela bylo jeho "Miluji tě "...