Zrada....proč tak bolí..

Anotace: Jak moc člověka bolí, když mu někdo ublíží...Napište jak se vám to líbilo, či nelíbilo. Za každý komentář budu ráda. PS.nestihla jsem to po sobě přečíst, tak omluvte chybičky...

„Crrr“ ozve se domovní zvonek a já utíkám ke dveřím.

„Ahoj Simi. Už běžím, jen se trošku doupravím jo? Neboj se bude to jen chvilka“ řeknu své kamarádce. Ta jen protočí oči a zatváří se jako bych byla hrozná. No možná má aji pravdu, ale já za to prostě nemůžu. Vždycky, ať jdeme kamkoliv, čeká se jen na mě. Ikdyž si to naplánuji sebelíp, ikdyž si dám půlhodinovou rezervu, v závěru zjistím, že nestíhám. Nechápu to.

Když po deseti minutách seběhnu dolů, najdu Simču nad starým časpoisem v obýváku. Když si mě všimne, usměje se a vyrážíme. Pochválí mě, že tentokrát mi to netrvalo tak šíleně dlouho jako vždycky. Sem sama na sebe hrdá. Trošku ale lituju, že když sem ěmla tolik času, mohla jsem si dát ty stíny co jsem nedávno dostala. Nahlas se to ale neopoažuju ani vyslovit. Znám svojí kamarádku. Uškrtila by mě.

Po cestě toho moc nenamluvíme. Ráda s ní mlčím. Je to ten pocit, že jsme spolu a nepotřebujem na to slova. Už před týdnem jsme byly pozvány na akci, na kterou teď míříme. Kamarád slaví osumnácté narozeniny. Taková příležitost se nedá propásnout. Ani sama nevím proč mi výběr vhodného oblečení zabral tolik času. Možná proto, že Dan sliboval kamarády z fotbalu, které sem ještě neznala.

Když dorazíme na místo konání, zábava je v plném proudu. Všude vidím známé i trochu méně známé tváře. Dan si nás všimne a s radostí nás přivítá. Provede nás po jejich rodinné vilce. Ukáže nám kde se máme bavit a kde jíst. Předáme mu náš dárek, z kterého má radost. Dostal nějaké částečky do svého milovaného počítače. Rychle odběhne. Nejspíš vyzkoušet vše na svém miláčkovi. Rozhlédnu se kolem dokola a vidím Simču, jak se baví s dalšíma holkama. Nejsou to zrovna mé oblíbenkyně, tak ani nemám náladu přidat se k jejich probírání kluků. Najednou si uvědomím, že sem se nestihla najíst. Zamířím tedy do kuchyně, kde je několik pizz. Sice už vychladlých, ale na jejich chuti to nic nepokazí. Naberu si kousek na talířek, do ruky vezmu plechovku piva a hledám příhodně místo k sezení. V kuchyni nic takového nenajdu, proto zamířím do dalších částí bytu. V hale objevím vhodnou stoličkua spokojeně se na ní usadím. Zakousnu se do té dobrůtky a vychutnávám si pocit plnícího se žaludku. V tom do haly někdo vejde. Krásně vypadající kluk, kterého bych odhadovala na takových 19. Vysoký, urostlý, hezký. Hlavní prvky vedoucí k dokonalosti. Zaregistruje mě a usměje se.

„ Taky máš dost toho hluku vedle?“ zeptá se mě a já jen vysvětluji příčinu sezení na tak nezvyklém místě. Když se na potvrzení mých slov o hladu ozve i žaludek jen se usměje a přitáhne si další stoličku. Sedíme spolu a povídáme si. Zjistím, že se jmenuje Adam a je jeden z Danových spoluhráčů ve fotbale. Když dojím svůj kousek pizzy, odebereme se do obýváku. Sedí tu už několik líbajících se dvojic. Vliv alkoholu se tedy ukázal hodně brzy. Jdeme hledat nějaké místo, kde jsou ještě nezpárovaní jedinci. Dívám se po Simoně. Zahlédnu ji jako jednu z těch „spokojených“ v obětí jednoho z našich spolužáků. Ten se ji snažil dobýt už hodně dlouho, a konečně se podařilo. Přeju jim to a nehodlám rušit. Po cestě domkem potkáme Dana. Zeptá se jesli se dobře bavíme a když přikývnem rychle běží zachraňovat vázu, s kterou si chtěli jeho kamarádi zahrát fotbal. Zasměju se a objevím židle, na kterých nikdo není. Spokojeně se na ně rozvalím. Adam na chvilku odběhne a za okamžik se vrací s dvěma pohárky v rukou. Po ochutnání zjistím, že mi namíchal džus s vodkou. Tento nápoj mám hrozně ráda, takže mu poděkuji a mezi popíjením si povídáme. Rozumím si s ním. Díky nepatrnému účinku alkoholu ai začínám uvědomovat, jako moc mě přitahuje. Všímám si jeho svalů, které vykukují z pod trička, krásných modrých očí a hlavně rtů. Na těch vysím pohledem, aniž bych vnímala cokoliv z toho co mi říká. Tak moc si přeju aby mě zrovna tyto rty políbily. Adam si mého pohledu všimne, ale nic nekomentuje. Zeptá se mě jesli nepujdem někam kde je větší klid. Souhlasím a tak se odeberem an zahradu. Na to kolik je hodin, je tam překvapivě teplo. Sedneme si do altánku. Pozorujeme letní oblohu a on mi ukazuje různá souhvězdí. Překvapuje mě, že kluk jako on se o něco takového zajímá. Moje oči spočinou zase na něm a já je nedokážu odtrhnout. Všimne si toho a usměje se. Pomalu se ke mně nakloní a políbí mě. Cítím se jako zhypnotizovaná. Jak kdyby to nemohla být pravda. Užívám si jeho něžné polibky. Nejsem schopná ani přemýšlet.

Celý večer a noc jsme strávili spolu. Nic jsme spolu neměli. Nechtěla jsem. A jemu to nevadilo. Byla jsem šťastná. Konečně někdo, kdo mě bude milovat.

A tak začal můj vztah s Adamem. On byl přesně ten, koho jsem potřebovala. S klukama jsem měla špatné zkušenosti, ale díky němu jsem jim pomalu začínala věřit. Sex sem s ním mít nechtěla, byla jsem panna a měla jsem trochu strach. Respektoval to. Bylo to období, kdy jsem se cítila opravdu šťastná.

Díky mým zkušenostem jsem nedokázala dát pořádně najevo city. Bála jsem se, že když někomu ukážu jak moc mi an něm záleží, zneužije toho. Nešlo o to, že ybch Adamovi nevěřila, jen jsem potřebovala čas, na to abych se mu dokázala svěřit. Myslím že to pochopil. Že mu došlo, proč mu o sobě moc neříkám, proč m neřeknu, jak moc mi an něm záleží, proč s ním nespím. Došlo mu to a dával mi čas.

Od oslavy už uplynulo půl roku. Pro mě nejšťastnější období života vůbec. Stále jsem odmítala Adamovo tělo. Tvářil se, že mu to nevadí, ale já věděla jak to v něm vře. Nedokázala jsem si ale pomoct. Vídali jsme se jak jen to šlo. U něj, nebo u mě doma. Začínala sem se mu otevírat. Pomalu, pomalinku sem mu začala ukazovat co mě trápí, jaká doopravdy jsem. Sundávala jsem ze sebe to brnění, do kterého mě život navlekl. Tu svoji obranu před ostatními. On ji ze mě sundával. Konečně jsem se před ním přestala bát toho, že když se mu moc otevřu, zradí mě. On mě totiž miloval. Aspoň já si to myslela.

Když jsem byla jednou zase u něj, chtěl mít sex. Já ne. Začal být protivný a říkal, že ho nemiluju a jak dlouho bude muset ještě čekat. Dal mi najevo, že si myslí, že na něj uplně kašlu. Po této návštěvě jsem hodně přemýšlela. Myslela jsem, že sem mu dala i jinými způsoby najevo jak moc pro mě znamená. Nejspíš ne. Začala jsem rozebírat co vše dělám špatně a došlo mi, že on za to nemůže. Že jsem vážně na něho hrozně zlá a ěla bych se polepšit.

Adam se v následujících dvouch dnesch vůbec neozval. Rozhodla jsem se, že za ním zajdu a dám mu to, po čem tak dlouho touží. Sama sebe. Vzala jsem si hezké spodní prádlo, tričko s výstřihem, minisukni. Výrazně jsem se namalovala a zamířila k jeho domu. Tento den by neměl být ve škole ani na brigádě. Měl ho vždycky volný, ale já nemohla. Tentokrát jsem ale školu oželela. Jednou se nic nestane. Trošku nervózní jsem zazvonila a čekala dost dlouho, než mi přišel vykulený Adam otevřít. Ve tváři měl úžas. Ptal se mě co tu dělám. Řekla jsem mu všechno. To jak ho miluju, to co pro mě znamená, to že s ním jsem našla i víru v dobré lidi, to jak sem jemu řekla vše, co ostatní neví, a to že jsem se rozhodla a že se s ním chci milovat. Vypadal překvapeně až trošku zaraženě. Začal cosi koktat, že prý je moc rád, ale že teď má něco domluvenýho a že si dáme sraz večer. Nechápala jsem co se děje a proč nemá čas.

„Kdo to byl miláčku?“ozval se hlas z chodby. Ta slova patřila blonďaté, velmi spoře oblečené dívce. Dívala se ze mě na Adama a čekala kdy jí představí. Já jsem se taky dívala na Adama. Oči se mi začali zalívat slzami. Co nejpevnějším hlasem sem se zeptala té dívky jak dlouho spolu chodí.
„Půl roku.“

Ta slova mi zněla v hlavě ještě dlouho potom. Když jsem s brekem vybíhala z jejich domu. Když jsem nastupovala do trolejbusu. Když jsem seděla na posteli a brečela. Ten komu sem naprosto důvěřovala mě zradil. A jak. Vrazil mi dýku přímo do srdce. Myslela jsem si, že si na mě počká. Že to vydrží. Jak šíleně jsem se spletla. Měl ji, hned jak zjistil, že u mě nic nebude. Hned na začátku. A já se mu otvírala. Trvalo mi to hrozně dlouho, ale na konci jsem už před ním stála bez obrany. Bez brnění. A on toho využil. Vrazil do mě svoji zbraň. V okamžiku, kdy mě nic nechránilo. Kdy jsem mu všechno řekla.

Jsem sama. Moje brnění je zase zpět a tentokrát silnější a pevnější než kdykoliv dřív. Už ho nechci nikdy sundat. Vím jak mohou lidé ubližovat. Lidé, které jste milovali. Ozval se mi potom a řekl, že ji měl jen na sex, že miloval jenom mě. Myslel si, že mu všechno odpustím a vrátím se k němu.Copak to ale šlo? Vždyť já jsem myslela že mu na mě záleží, zatímco on spal s jinou. Lidé jsou zlí a zákeřní. Nezaútočí přímo, ale z boku. Lstivě tě přepadnou, když to čekáš nejmíň. Už nikdy nikomu nebudu věřit. Vím že se to nevyplácí.ONI TĚ ZRADÍ !!!