Nechala jsem ho odejít

Nechala jsem ho odejít

Anotace: Tak trochu popis okamžiku, který mrzí

Seděla jsem a naplno si užívala hudby... bylo mi krásně, ale něco mé vnímání nádherné hudby přerušilo a to pár pozdě příchozích lidí.. Otočím se abych opozdilce spatřila. Bylo jich asi šest. Pět jsem ani neregistrovala, ale jednoho jsem si přece všimla. Zaujaly mne jeho oči. Vlastně ani ne tak zaujaly jako, že mne k sobě napevno připoutaly. Krásné tmavé oči. Dívám se do nich jako do hlubokých studánek. Hudbu již nevnímám... jen ty oči. Dělalo mi nekonečné problémy se zase otočit a zase vnímat krásnou hudbu. Najednou pro mne ta hudba nebyla nic. Chtěla jsem vidět jen ty oči... Oči pod kterými byl krásný srdečný úsměv. Ztratila jsem se ve vesmíru jeho očí a úsměvu... Hudba dohrála a on odešel... já ho nechala odejít. Už ty oči nikdy neuvidím... Už do vesmíru nikdy nepoletím... Nechala jsem ho jít... Tess
Autor TerA, 14.10.2007
Přečteno 324x
Tipy 5
Poslední tipující: sissi-katka, Lota, Zerkalo, Bíša
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

to ti věřim, že si je pamatuješ...a myslim, že asi ještě dlouho pamatovat budeš...občas si říkám, že by bylo lepší se nikomu do očí nedívat...

26.12.2007 16:40:00 | Jesus

To by ses divil... přesně si je pamatuju...

11.11.2007 11:45:00 | TerA

:-)
Myslím, že už teďka ani nevíš, jak ty oči vypadaly .....
Asi nějáký chvilkový zatmění nebo co ...

11.11.2007 11:29:00 | anti-HERO

Já to tam napsala... Vlastně se mi to tam zdálo příhodné... dobře to doplnilo tu atmosféru

21.10.2007 21:24:00 | TerA

Terezko, dej na mě, uvidíš, do Vesmíru poletíš ještě mnohokrát :-)

21.10.2007 17:12:00 | Lota

Tak to někdy v životě je...

14.10.2007 22:59:00 | Bíša

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí