Zpověď blbý holky

Anotace: Jo i takhle to někdy dopadá..

Seděla jsem před zrcadlem a koukala na tu osobu, která se tam nelítostně rýsovala. Vlasy, oči, oblečení.. nepoznávala jsem to. Co se stalo? Co se stalo se mnou? Už pár hodin jsem se na to snažila přijít. Objevit počátek toho všeho. Zrcadlo mi to říct nechtělo, tak jsem musela pátrat v paměti.

Byl to obyčejný školní den. Po těch pár letech už jsem nevnímala narážky na mou osobu či na cokoliv jinýho. Podle mě jsem byla normální holka s normálníma zálibama. Jenže v naší škole bylo normální asi něco úplně jinýho, kdo nekouřil a každej večer "nezewlil" na pověstné konečné, byl buď šprt a nebo mimozemšťan z jinýho vesmíru.
V tý škole jsem nebyla sama, kdo tam podle určitých měřítek nezapadal. Jenže nikdo s tím nehodlal nic dělat. Mě už to ale nebavilo, rozhodla jsem se změnit a zapadnout mezi elitu.

Hned po škole jsem zašla do drogérie. Koupila jsem si fialovou barvu na vlasy a spoustu tužek na oči, různé stíny a lesky.. věci do té doby nepoznané.
Potom jsem navštívila kadeřnictví. Z mého nudného účesu se stalo něco, za co bych se normálně styděla. Ale teď už nebylo normálně, a já dělala razantní změny ve svém životě.
Taky jsem šla do obchodního centra, nakoupit pár nových hadříků. Dřív jsem takový věci nesnášela a když už jsem nakupovala, byly to samý obyčejný věci. Teď jsem nakupovala skejťácký mikiny, volný kalhoty a bláznivý čepice.

Když jsem po tom náročným dni rozložila všechny nakoupený věci a dívala se do zrcadla svýma novýma očima bez brejlí a s tlustýma černýma linkama, nebyla jsem si úplně jistá, jestli to opravdu chci. Jenže večer jsem měla jít na konečnou, a byla jsem pevně rozhodnutá..

"Hele, kdo to je?"
"Není to ta šprtka, co chodína žákovskou radu?"
"Co tady jako chce?"
"Ale vypadá dobře, nemyslíte?"

Nevnímala jsem jejich dohady a normálně jsem za nima šla a požádala o cigaretu. Nekouřila jsem nikdy před tím, ale když změny, tak změny. Ty lidi tam na mě nevěřícně zírali, ale hodně rychle mě vzali mezi sebe. A najednou už jsem nebyla ta šprtka, nebo nenormální holka..byla jsem součást jejich party a bylo to super.

Dřív jsem neuměla pomlouvat lidi a ani s nima manipulovat, ale i tohle byla součást mojí změny. Stala se ze mne prostě mrcha. Mí bývalí kamarádi nevěděli, co se děje, ale zdálo se, že měli takový strach, že se ani nepřibližovali.

Pár měsíců jsem byla jako v nebi. Byla jsem obletovaná, uctívaná a konečně normální. Byla jsem jak včelí královna. Líbilo se mi to, dokud se mi do rukou nedostal sešit s názvem "Zdareeec". Dala mi ho jedna bývalá kamarádka se slovy, že bych už si konečně měla ujasnit, kdo kamarád je a kdo ne, a jestli mi to stojí za to. S pohrdavým úšklebkem jsem sešit otevřela a četla ty hnusný věci o sobě. Každej mě tam pomlouval, smáli se mi, jak jsem naivní, že se mnou kamarádí jen proto, že jim radím při testech. Pomalu mi začaly týct slzy rozčilení a pokoření. Utekla jsem z tý hnusný školy pryč.

No a teď už jsem zpátky u zrcadla. Byla jsem tak pitomá! Nemohla jsem uvěřit, že jsem svý bývalý kamarády zaměnila za ty hnusný pomlouvačný.. ale co, byla jsem jednou z nich. Taky jsem byla taková. Jenže, jak to teď vrátit zpět? A jaká vlastně jsem doopravdy, kam patřím? Dřív jsem měla všechno co jsem chtěla..ale já to všechno zahodila. Vlastní blbostí