BEZ HAPPYENDU

Anotace: .........nevím co dodat

„To myslíš vážně?“ „Jo. Nemáš z toho radost?“ „To tedy nemám. Jak jsi na to vůbec přišla….jak sis vůbec mohla DOVOLIT se mnou otěhotnět????“ No ano, její zazobaný milenec. Snob jako vždycky. „Ale…Přece za to nemůžu.“ „Ne? A kdo tedy?? Já snad?“ Rozvzlykala se. Tohle tedy nečekala. Představovala si, že se vezmou, koupí si malý domeček na předměstí Prahy, pejska, který se bude prohánět na velké zahradě, bude jí vyhrabávat květiny ze záhonů a do toho mumraje bude přebalovat pokakané miminko, nejlépe holčičku Zuzanku, tu si vždy přála a manžel se bude vrtat v garáži v autě.
„To přece nemůžeš…Já….Těšila jsem se!“ „No tak to jsi tady na špatný adrese. Vyber si: Buď ten spratek, nebo já.“ Práskl dveřmi a odešel.
Diana se sesunula na koberec. Tělo se jí otřásalo mohutnými vzlyky. Očima hypnotizovala mobil, čekala, že se každou chvíli ozve, omluví a její sen se přece jen vyplní. Čekala marně.
Druhý den se vydala k němu domů. Otevřel. „Ahoj, miláčku. Tak ses přece jen rozhodla pro mě?“ Tak on s tím nepřestal? Doufala, ne, věřila, že se mu to přes noc rozleželo v hlavě. Zase omyl.
„No, myslela jsem, jestli sis to přece jen nerozmyslel ty.“ Rysy v obličeji mu ztvrdly. „Kdy konečně pochopíš že žádného haranta nechci?? Vypadni odsud a vrať se až tě tyhle nápady přejdou.“ „Nezměníš názor?“ Rozzuřily ho její slzy. Surově jí chytil za ruku a smýkl s ní ke zdi. Určitě bude mít modřinu.
Doma se snažila najít nové východisko. Otce svého dítěte milovala..A to maličké bylo ještě nenarozené. Když půjde na potrat, všechno bude zase v pořádku a za pár let, až se na to budou oba cítit, pořídí si s Danielem plný dům maličkých dětí.
Rozhodla se. Půjde na interrupci. A nebude to odkládat. Hned ráno se objedná a další den může podstoupit zákrok.

„Tak a máte to za sebou.“ Lékař byl velký optimista. Diana chápala, že se jí snaží rozveselit, ale nedařilo se mu to. Měla v sobě pocit prázdnoty, jako kdyby jí sebrali polovinu srdce. Utěšovala se představou, že teď už bude všechno dobré. Daniel se uklidní a zase jí řekne, že jí miluje. Třeba se k němu bude moci konečně nastěhovat.
Vydala se k němu rovnou cestou z nemocnice, ačkoli věděla, že by měla ještě ležet. Těšila se, jak jí Dan přivítá. Dychtivě sáhla po zvonku. Dlouho se nic nedělo a pak se dveře otevřely. Stál v nich Dan s ručníkem kolem pasu. „Co ty tady?“ „Já….Byla jsem na té interrupci, víš, tak jsem chtěla…“ Diana však větu nedokončila. Za zády milovaného muže se objevila velmi mladá, rozcuchaná žena v negližé. „Čumáčku, tak kde to vázne?“ Dívka si všimla Diany a lhostejně prohodila: „Brý den. Máme tady ještě nějakou práci, tak kdybyste byla tak laskavá a….“ Rukou naznačila, že by se měla Diana někam odklidit.
Ten bídák se jí ani nepokusil zadržet. V románech přece muži po nevěře chtějí všechno vysvětlovat, nebo ne?
Diana vstoupila na přechod. V tom jí důrazně píchlo v podbřišku. A pak znovu. Vykřikla a sesula se….pod kola jedoucího auta.
A co Daniel? Právě si rozdával dnešní třetí kolo se svou milenkou jménem Zuzana.