To, čemu se prý říká láska

Anotace: Malý žlutý list se pomalu snášel ze starého stromu, vítr si s ním zahrával, stejně jako on s jejímy city, a když dopadnul na studenou zem, tak se i ona propadla na naprosté dno života..

Dívka s rozevlátými vlasy pomalu kráčela ulicí a přemýšlela. Láska. Co je to láska? Splynuti dvou duší nebo nepřetržitá vášnivá přitažlivost? Tenisky při každém jejím kroku jemně pohladily chodník a ona si vzpomněla na jeho láskyplné dotyky. V krásných modrých očích se zalesklo, z úst vyšel smutný vzdech a stekla první bolestná slza. Stýskalo se jí po upřímné lásce. Lásce, pro niž by nebyl sex jen uspokojení toho nejnižšího chtíče. Slzy se hrnuly jedna za druhou a těžce dopadaly na zem. Myslela na ty všechny kluky v jejím životě. Chtěl ji snad každý jen do postele? Existuje vůbec krásný hodný kluk, který nemyslí jen na sex? Život není romantický film. Neexistují zamilovaní princové a věrné oddané princezny.
Utřela si slzy a vešla do hospody. Její nejlepší kamarádka slavila narozeniny. Všichni se usmívali, vesele se bavili a očividně byli na vrcholu blaha. Dívka se usmála a posadila se. U stolu seděl její přítel. Říkal, že ji miluje, ale jak s ní víc než týden nespal, tak byl nepříjemný a hrubý. Když se poznali, oslňoval ji svoji moudrostí a upřímnými city. Posléze zjistila, že není vše, tak jak se zda. Jeho moudrost byl jen ubohý pokus o zapůsobení a city plané řeči. Navíc krásou zrovna neoplýval, a proto něžná dívka pomalu uvadala a pociťovala velké zklamání. Proč s ním zůstávala? Měla ho pořád ráda. Sama nevěděla, jestli ho miluje, ale představa, že by se rozešli, jí vháněla slzy do očí. Věděla, že spolu nebudou navždy i to že ho bude podvádět, ale neměla sílu to ukončit. Omluvila se, odešla na záchod a tam začala plakat. Ptala se boha, proč nemůže být aspoň chvíli šťastná. Prosila ho, aby ji seslal aspoň kousíček toho vytouženého prince. Vysmrkala se do toaletního papíru a šla si sednout vedle něj. Cítila se, jako kdyby se jí malý ostrý střep zabodával do srdce. "Ty si brečela, zlatíčko?" zeptal se jí. "Ne, to mě jen pálí oči z toho kouře." Usmál se a políbil ji do vlasu. Objednala si lahev bílého vína a s každým lokem se jí svět zdál snesitelnější. Smířila se s myšlenkou, že poslední večerní minuty stráví někde v křoví nudným sexem. Už se jí ani slza v oku nezaleskla. Víte, vždycky si říkala, že láska není důležitější než přátelé, kteří jsou vždycky s vámi, ale jak se tak rozhlédla a viděla, jak se její nejlepší kamarádky muckají se svými příteli, píchlo ji u srdce. Jsou tak šťastní… Nebo je to jen zdánlivé štěstí? Stejně jako když předstírá orgasmus?! Někdo by možná řekl, že to je k smíchu, ale když se nad tím zamyslíte, tak je to opravdu k pláči, jak člověk může skončit. Láhev v ní zmizela, ani nevěděla jak. Ležela na stole a svět se s ní točil. Vzpomínala. Byla malá a tatínek ji nosil na ramenou. Hrála si s panenkami a maminka se na ni usmívala. Přítel svádivě pohladil po dívčino stehno. Sklenička jí vypadla z ruky a roztříštila se na tisíc malých kousků. V každém z těch střípků se odrážel její pokažený život. Vzal ji za ruku a odtáhnul ven. Zase se s ním vyspala, pak se vyzvracela a šla spát. Bylo jí špatně z celého jejího života…
Ráda bych věděla, jak to se smutnou dívkou dopadlo. Možná skončila v garsonce se třemi dětmi, možná s žiletkou v ruce anebo se na ní bůh usmál a poslal jí hodného prince, se kterým byla šťastná až do smrti… možná. Pravda, ale je, že bychom se měli každý zamyslet nad svým životem. Nad tím, jak se chováme, co cítíme a v co doufáme, abychom nedopadli jako ta dívka, s rozevlátými vlasy, co tak často plakala…