Sen nebo skutečnost?!...

Anotace: Nevím ,jestli to patří zorvna do smutných, ale nevěděla jsem, kam jinam to zařadit... Přečtěte si to a písnite koment, zajímalo by mě, jak jste ten to příběh pochopily...

Někdo zvoní, to bude asi Andrea, opět si zapomněla klíče. Vylezu polonahý z koupelny a jdu otevřít dveře, stojí před nimi, neusmívá se jako jindy jen se provinile kouká a jako by se telepaticky snažila něco mi říct, nejspíš něco důležitého nebo něco provedla? Beze slov vejde a zamíří rovnou do našeho pokoje. Nikdy jsem sestru neviděl tak skleslou, zajímalo by mě co se stalo.
Když vejdu do pokoje už z cela oblečený a vysprchovaný, sedí nedutě na posteli jen blbě kouká do holých zdí. Ještě nedávno tam visely cenné obrazy po naší babičce, ale matka je prodala, protože jsem neměli peníze. Čas na sebe nenechá dlouho čekat a po chvíli promluví, přijde mi to jako když byla malá a řekla své první slovo. „ Musím ti něco říct, než se to dozvíš od někoho jiného “. Začne a svým tichým hlasem, který jen nepatrně slyším pokračuje. „ Načapaly mě “. Vůbec nevím o čem mluví, ale poslouchám a poposednu si blíže. „ Policie mě našla, když jsem kradla.“ pokračuje dále, najednou s klidem sestra. „ Prosím?“ , vůbec nerozumím tomu co mi říká nebo spíše tomu nechci rozumět. Že by moje, čerstvě zletilá, sestra kradla? Ale proč, kuli tomu, že nemáme peníze? „ Můžeš mi to laskavě vysvětlit?“ povím jí na to. „ Chtěla jsem nějaké pěkné oblečení, ale máma mi řekla, že nemáme peníze a tak mi kamarádka poradila, abych s ní zašla do jednoho agentury obchoďáku, že se tam prý dá krást aniž by tě někdo načapal.“
Poslouchám, ale zároveň přemýšlím, snad to radši nechci slyšet, ale Andrea pokračuje.“
„ A tak jsme tam spolu zašli, nejdřív jsem ukradla jen triko za 200Kč, ale pak to šlo nějak samo, nějak jsem to nevnímala.Než mě čapl za ruku jeden hlídač a řekl ať jdu s ním.“ Slyšel jsem dobře? Dělá si ze mě srandu nebo co? Vůbec nevím co jí na to mám říct…
Nakonec to jde ze mě samo. Uhodím ji.Uhodím ji tak silně, že přepadne na roh svého nočního stolku, který má u postele. „Co si sakra myslíš?“ „Víš jakou nám děláš ostudu, jako by nestačilo, že nemáme peníze!“ Začne plakat a krvácet. A mně jako by to nestačilo, jako by se ve mně navršil všechen ten vztek z posledních dvou týdnů. Rozešla se semnou přítelkyně, s mámou se neustále hádám a včera mě vyhodily z práce. A tak jí znovu uhodím a znovu.Už nevzlyká a nebrání se jako před chvíli, instinktivně jí sahám na krční tepnu, ale nic necítím, netepe… Ona netepe. Zabil jsem v záchvatu vzteku svoji milovanou sestru a jediného člověka, který mě bral na tom to světě takového, jaký jsem.
Nevěřím tomu, ještě jednou se snažím Áje nahmatat tep, ale bez odezvy, nic…
Co teď? Nikdo mi neuvěří, že jsem jí zabil v záchvatu vzteku, zabil jsem svoji Andrejku, ještě pořád tomu nemohu uvěřit. A tak asi po pěti, dlouhých minutách, při kterých koukám na svou mrtvou sestřičku jdu do spížky. Máma dnes nebude spát doma, takže to stihnu. Sahám na poličku pro pytel na nadměrné odpadky, a do rohu té malé místnůstky pro lopatu, kterou tam máme ještě ze starého domku.Vrátím se do pokoje a Andrejku do jednoho z pytlů vsoukám, do ostatních dám své oblečení od krve. Projdu chodbou, která spojuje náš pokoj a předsíň vezmu klíčky od auta a bytu a s Andreou v černém pytli odejdu z bytu.
Vyjíždím z Liberce a napadá mě jediná otázka, co s ní teď? Sráz, ze kterého bych jí mohl shodit tu asi nikde není, pokusím se najít místo kde by se dala zakopat. Venku je tma, nevidím moc na cestu, podívám se na hodiny 20:11 tolik? , napadne mě. Zahlédnu les velký, tmavý les. Zajedu do něho a jedu po kamenité a nepřehledné cestě. Najdu vynikající místo pro svou sestru, vystoupím z auta, vyndám Andreu a lopatu a začnu kopat. Ani nevím jak dlouho jsem kopal než mi přišla jáma dost hluboká a široká, ale muselo to být asi hodně dlouho, protože mám ruce úplně zmrzlé. Vložím pytel do jámy, kterou jsem vykopal a pořádně zahrabu, aby to nikdo nepoznal. Něco mi stéká po tváři, sou to mé slzy, slzy smutku, protože teprve teď si uvědomuji co jsem udělal, zavraždil jsem nejlepšího člověka na této planetě, však za to nemohla, Pane Bože!!.
Paprsky slunce dopadají na mou postel a já se probouzím. To byl teda strašný sen, uf. Počkat. Proč mám ruce od hlíny a krve?Jak to, že postel mé sestry je prázdná a roh jejího nočního stolku je od krve?