Ples či svatba???

Anotace: Tak budu mocinky moc ráda, když mi napíšete svůj názor na mé dílo... Moc děkuji ;o)

Kráčím a kráčím a kráčím… Na sobě mám šaty svých snů – korzet barvy orosené fialky se spadenými rameny a dlouhou světle fialovou sukni. Držím ji zvednutou, abych si po ní nešlapala a neušpinila si ji. Jsou to přece moje vysněné šaty, musím o ně pečovat! Nemohla jsem dovolit, aby se mi s nimi cokoliv stalo! Jdu na ples a chci tam protančit celou noc. Tanec totiž velice miluji. Hlavně Waltz a latinu. A také doufám, že tam najdu nějakého skvělého tanečníka.
Najednou si ale všimnu, že nejsem v žádném sále, ale v kostele a kolem na lavicích sedí celá moje rodina a všichni přátelé. Dokonce je mezi nimi i můj otec. Byla jsem velice šťastná, že mám konečně kolem sebe všechny, které jsem poznala a kteří se mi vryli do srdce.
Na chvíli zavřu oči a když je otevřu zjistím, že šaty nejsou fialové ale bílé! Jsou to šaty svatební. Jsem nevěsta. V rukou držím nádhernou kytici bílo - růžových růží. A všichni kolem mne jsou svatebčané. Najednou uslyším hrát varhany - miluji zvuk varhan. Hráli po celou dobu, ale já je neslyšela.
Blížím se k oltáři. Ženich už tam na mne čeká, ale jeho tvář nevidím. Vdávám se, ale nevím za koho! Co je to za svatbu? Nechápu. Jistě je to ale ten, kterého miluji, přece bych se nevdávala jen tak a bez lásky! Kněz se na mne usmívá, a pomalu začíná otevírat knihu a chystá se na proslov.
Už také stojím před ním. Proslov začal. Když se chystám otočit a pohlédnout ženichovi do tváře, nejde to! Stále netuším, co se pořád děje! Proslov skončil. Chystáme se říci si ANO a když se konečně otočím, jeho tvář vidím rozmazaně! Zavřu na chvíli oči, otevřu je a ženich náhle zmizel. Podívám se na hosty, také jsou pryč. Naposledy zavřu a otevřu oči a zjistím, že to byl pouhý sen a já se z něj probudila.

Další noc se mi zdálo totéž. Jen jsem měla na sobě šaty s vlečkou barvy blankytného moře. Byly to šaty plesové a zároveň i svatební. Věděla jsem, že totéž prožívám znovu a že tentokrát nesmím, opravdu NESMÍM zavřít oči, aby mi ženich nezmizel, jako posledně. Blížila jsem se k němu a jeho tvář šla rozeznat čím dál lépe.
Je to on, musí to být on, stále jsem si opakovala dokola. Poznávám ho. Je mu podobný, ale on to není. Je to jeho dvojče.
Nevěděla jsem, kterého ze dvou bratrů si vybrat, teď už to vím - sen mi to řekl.