Kačka + Marek = navždy spolu

Anotace: Něco se ve mně vzepřelo a řekla jsem si, že se rozepíšu a dokončím jednu svoji povídku. Je smutná, pokud věříte v osud, tak je vytvořena zvlášť pro Vás.

Osud

Pamatuji si den, kdy jsem se seznámil se svojí láskou Kačenkou. Bylo nám oběma 16, byli jsme mladí a ztracení v uspěchaném světě. Ten den jsem se šel projít do parku, kam jsem občas chodíval, když jsem potřeboval být sám a srovnat si myšlenky v hlavě. A zrovna ten den, 11.10.2005 jsem tam uviděl Kačku. Ty její pronikavé, zmatené, modré oči vidím dodnes…

Pondělí, 08:05, Markův byt
Mám před sebou krásnej den s Káťou. Dnes chceme jít někam na jídlo a pak k té kartářce. Moc se mi tam nechce, nevěřím v magii a bojím se, aby se něco nestalo. L. Takže mi drž palce!

Pondělí, 07:45, v posteli u Katky
Milý deníčku, tak dneska vyrážím s Marečkem na výlet. Nejdřív zajdeme na oběd a pak k té kartářce, kam se neskutečně těším J ale mrzí mě, že Marek z toho takovou radost nemá. Nevěří na osud, magii a anděle…pořád mi opakuje, že jsem jeho andílek, takže si vlastně protiřečí J no nic, jdu si dát sprchu. Večer napíšu, jakej byl den J

,,Tak co si dáš dobrýho?“ zeptal se mě Mára. Toho kluka prostě miluju. Vymyslel pro mě, vlastně pro nás oba, dokonalej den. Nemohla jsem včera vůbec usnout, až jsem asi ve 4 ráno konečně usnula. ,,Mám chuť na tohle“, ukázala jsem prstem, na kterém se třpytil stříbrný prstýnek s mým a jeho jménem, který mi dal Marek k výročí. ,,Super, zní to dobře“, usmál se, políbil mě a objednal dvakrát stejné jídlo s exotickým názvem. Je to prostě kluk s velkým K. Když jsem s ním, připadám si, jako bych létala. A to jsem si dříve myslela, že ten pocit nikdy nezažiji.

,,Pamatuješ si, co jsem měl na sobě, když jsme se tu poprvé viděli?“ zeptal jsem se Kačky a pak jsme se smáli. Jak by na to mohla zapomenout. Vyšel jsem rovnou z bytu jen tak v teplákách a vytahaným tričku. Tohle jsem prostě neřešil. Zatímco Kačce to moc a moc slušelo. Její dlouhé černé vlasy splývaly přes zelený svetr. Vzpřímeně kráčela mezi stromy.
,,Jasně, moc ti to slušelo“, řekla Kačka, usmála se na mě svým kouzelným úsměvem a vlepila mi pusu na tvář. Miluju ji!

,,Půjdeš se mnou, Máro?“…no jasně, že půjdu. Přece ji tam nenechám jít samotnou. Stojíme oba před tajemným domem se zahradou. Žádný křik dětí, poházené hračky, bazén ani pes. Kartářka bude nejspíš mladá. Držíme se za ruce a jdeme po chodníčku až ke dveřím toho velkého, tajemného domu. Kačka zaklepala, je odvážná. Během chvilky nám otevřela asi čtyřicetiletá dáma. Překvapilo mě, že nemá na rameni kočku, na nose bradavici, ani černě vymalované stěny uvnitř domu. Pozvala nás do podkrovního pokoje, kde jsme si sedli vedle sebe na malou pohovku.

,,Co vás sem přivádí?“ zeptala se mě kartářka. Byla jsem teď dost nervózní, ale udržovala mě v realitě Markova teplá dlaň, která mi tiskla ruku. Řekla jsem kartářce, že mě zajímá můj osud. Ale odpověděla mi, že chce se mnou být o samotě. Marek na mě musel počkat před domem na lavičce. Kartářka se mě ptala na moji minulost, na rodinu, přátele a na to, co jsem v životě dokázala a jestli jsem sama se sebou spokojena. Pak mi začala vykládat karty.

Já se tady zblázním. Proč tam nemůžu být s ní?

Po hodině Kačka zaplatila kartářce a vyšla z domu, kde na ni čekal její přítel.,,Kačko, co se stalo? Jsi úplně jiná, jako vyměněná.“…,,Máro, Marečku…ona mi řekla, že se mi okolo dvanácté stane něco hrozného!!!“ Kačka se sesypala, málem omdlela. Posadili jsme se na lavičku.,,Přece tomu nevěříš…nemůže to být pravda. Tyhle lidi vykládají karty a podobný blbosti jen kvůli zisku.“
,,Ale vždyť o mně věděla úplně všechno, strašně se bojím“…,,Jestli chceš, tak u mě můžeš přespat, třeba v bráchově pokoji. Spolu to do půlnoci vydržíme, neboj se!“

,,Dáš si čaj, Káťo??No tak, nebreč tady.Hlavně tomu nesmíš věřit.Miluju tě!“ , pevně mě objal a já se s ním cítila v bezpečí.,,Pustíme si nějakej film? Hmm..co třeba nějakou pohádku, ty moje princezno?“ Marek mě donutil k úsměvu. Všechno bude v pořádku.

,,To už je deset? Nepůjdem si už lehnout?“ pošeptal jsem Kačce do ouška a společně jsme šli do mého pokoje. Leželi jsme vedle sebe na posteli, drželi se za ruce, a já věděl, že spolu budeme navždy.

Úterý, 7:15, Markův byt
Deníku, ani nevím, co bych bez Tebe dělal. Všechno je naprosto úžasný J Kačka ještě spinká, nechci ji budit, takže teď metu do kuchyně, udělat nám kafe a něco dobrýho k snídani.

,,Marečku, ty jsi úžasnej. Snídani mi někdo neudělal už ani nepamatuju,“ políbila jsem Marka a zakousla se do křupavého rohlíku, pro který ten můj blázen musel zajít do pekárny. ,,Vidíš, všechno je v pohodě, ty můj andílku. Skočím se teď osprchovat, nikam mi neuteč, za chvilku jsem u tebe a půjdu tě doprovodit“ …Marek se nechal masírovat proudem teplé vody a nevnímal, že se v jeho pokoji něco děje.

Co se to se mnou děje? Nemůžu dýchat. Je mi hrozně. Když zavřu oči, vidím jasně ten den, kdy jsem se poprvé viděla s Markem. Dal mi prstýnek. Oběd v restauraci. Film. Tma…

Budík oznámil 8:00.

,,Proboha, Kačko!!! Co je ti?? Řekni něco! Slyšíš mě?“

Ty její modré oči…