Zeď zázraků

Anotace: Nečekám komentáře ani hodnocení. Je pro Tebe... Chtěl jsem to říct všem, světu, abych mu zas jednou ukázal, že mě nemá šanci zlomit, když sou tu lidi, jako ty. Proto máš vše na internetu.

Dnešek je den s velkým D. Mohl bych ho opěvovat dlouho. Rozepsat se o chladivym listopadu, jeho barvách i přikrývce, kterou stromy snášej na zem; melancholicky vylíčit, jak kapky deště smývaj špínu z oken, proslovy však nejsou na pořadu dne. Chcete-li se zeptat proč, odpověď mám na jazyku a vězte - raděj bych ji vykřičel světu než škrábal na cár papíru... Moje nejlepší přítelkyně má dnes totiž 18! Dcero podzimu, já...
Víš, nemám ponětí, jak dlouho se známe; nepamatuju si naše první slova; tvoje jméno jsem nesčetněkrát zapomněl - jak dávná historie a to ji dodnes píšeme. Jako teď já sám - napůl se slzama a napůl v smíchu; hlava plná vzpomínek a očekávání... Omlouvám se, ale je jich tolik, že už ani nepřemejšlim. Bez ladu a skladu chrlim na papír, co mě napadne, a tak klidně křičim: Je tu spoustu slov, co bys měla slyšet. Spoustu vět, co ti chci říct, ale nevim jak. Protože možná, řikám možná - jsi jeden z důvodu, proč jsem tady.
Prší, jiskra v tvym oku přece neuhasla. Z cest, který jsme prošli, déšť neměl co smejt - prašný nikdy nebyly, a světla, co nás jima vedly, nikdy nepřestaly zářit... Nepřestanou. A ač si to slyšela už milionkrát, možná právě dnes: Nikdo... Nikdo k Tobě v tuhle chvíli necítí, co já... Víc už ani slovo, vyzradil jsem slabinu. A tou jsi Ty.
Víš, já nechci popsat sílu přátelství, ani nevím jak. Bez zbytečnýho sentimentu, co tak nenávidim, bez nadsázek, tak chci jedinou věc: Zůstaň... Konec konců, vždyť jsi moje zeď před nepřáteli, co mě drží v bezpečí; zeď, která mě často dělí od šílenství... zeď nářků sem tam... Zeď zázraků!

Dnešek je den s velkym D... Moje nejlepší přítelkyně má dnes totiž 18...