Prostě jsem to tak cítil

Anotace: Jednou se mi stala zajímavá příhoda, několik nocí na to jsem měl sen, který jakoby na tu příhodu navazoval. Je to celkem zajímavý psycho...

Paulie už dlouhou dobu říkal, že s tím musí něco udělat. Nebavilo ho být věčně na pozadí, být terčem posměšků a urážek. Jako každý víkend šel do hospody s nejlbližšími přáteli. Děsný stereotyp opět nebyl porušen, ovšem nad hospodskými událostmi čněla cesta domů. Opět šel Juliem, který poblil co mohl. Při loučení na křižovatce z ničeho nic vystartovala Andrea a políbila Paulieho. Následovalo několik velice příjemných a krásných polibků, mazlení a sladké loučení. Paulie již dlouho cítil náklonost k Andree, ale tohle byl zlom v jeho životě. Vždy byl ostýchavý a cítil určitý respekt, ovšem teď se to v něm zlomilo.

Když po několika dnech Paulie potkal Andreu, vysvětlil jí, co k ní cítí, co to pro něj znamenalo a co to v něm probudilo. Ona jeho city neopětovala, ale i slepý by poznal, že to bylo se sebezapřením. Řekla, že to v tu chvíli prostě tak cítila... Zkleslý Paulie byl znovu na dně. Rodina z něj má otroka, ve škole je za hňupa a "kamarádům" pro srandu.

Za pár dní našla Paulieho matka dopis na rozloučenou, ve kterém mimo jiné stálo, že Paulie skočí na smetišti do drtiče odpadů a následně shoří ve spalovně.

Po nějaké době objevila policie několik prstů od nohy a část ruky. Podle průzkumů bylo zjištěno, že to jsou Pauliho ostatky. Pauliho okolí se zahalilo do těžkého smutku. Možná až teď si všichni uvědomili, co pro ně znamenal.

Jako každý víkend se parta sešla v putyce. Tentokrát se zapíjel žal. Pro většinu lidí to byla muka, ovšem v posledním dopise stálo, že se má kalit i bez něj. U stolu v rohu seděl vyholený muž s obrovským plnovousem, šátkem, tmavými brýlemi a koženou bundou. Ty vole motorkář... Když se noc přelomila k ránu, ze žalu se díky alkoholu stal ještě větší žal, s příchutí černého humoru. Motorkář vstal a spokojeně odkráčel. Vhodil minci na stůl mezi partu, tak, jak to při odchodu dělal Paulie. Co je to za *****, pomysleli si všichni. Motorkář zmizel ve tmě...

Andrea vstala a rozěběhla se za oním mužem. Chtěla zjistit, kdo to je a odkud zná to gesto. Pár metrů před hospodou ho dohnala a začala vyzvídat, kdo onen muž je apod. Motorkář sklonil hlavu a políbil Andreu a pokračoval v odchodu. Rozhozená Andrea si všimla kulhající nohy a chybějící levé ruky. Spojila si to s gestem a polibkem a bylo jí vše jasné.

V oparu raní mlhy stojí pod kaštanem dva lidé. Ona šíleně pláče a on na dotaz proč? odvětí... Prostě jsem to tak cítil...