Proč?

Anotace: Příběh, který je až na tragický konec pravdivý

Proč se tohle muselo stát? Napadají mě tisíce otázek, ale tahle mi v hlavě pulzuje nekonečně dlouho. Před očima mi probíhají poslední tři roky mého života. Vybavují se mi střípky krásných, i těch méně šťastných okamžiků. Vidím, jak stojíme na louce a ty mě objímáš, vidím, jak mám francouzské hole a ze srandy se před tebou snažím utéct. Slyším tě, jak se krásně směješ a říkáš mi, že mě stejně dohoníš. Vidím, jak mě k sobě přivineš a políbíš. Proč se mi tyhle vzpomínky vybavují právě teď? Cítím, jak mi po tváři stéká slza. Začínají se mi vybavovat vzpomínky uplynulého půl roku. Stojíme v parku a líbáme se. Ale je to v něčem jiné. Je to smutné. Je to o dva roky později než vzpomínka předcházející. Situace se změnila. Nemůžu být s tebou, miluješ jinou. Vidím tvůj smutný pohled. I ty si tenkrát něco cítil, ale jí si opustit nedokázal. Následuje vzpomínka další. Vzpomínka na den, který proklínám. Na den, kdy jsem ti dala sbohem. Na den, ve který jsem si přestala vážit tvé lásky. Svou chybu jsem si uvědomila asi po měsíci, ale už bylo pozdě. Nevídala jsem tě, a tak jsem po čase zapomněla. Spíš jsem si myslela, že jsem zapomněla. Až po dvou letech jsem znovu pocítila to, co jsem si myslela, že je dávno pryč. V srdci mám najednou strašnou bolest. Najednou se v mysli vynoří vzpomínka na dobu nedávnou, na dnešní večer. Jela jsem se s kamarády bavit, tak proč to takhle dopadlo? Pila jsem. Hodně jsem pila. Ani nevím co, jen se mi vybavuje, jak sedím na zemi a vytáčím tvé číslo. Říkám ti do telefonu, jak moc mě to mrzí, že jediné, co bych si přála, je dostat ještě jednu šanci. Vzpomínám si, žes mi řekl, ať ti řeknu kde jsem a že přijedeš, abys mě odvezl domů a cestou si promluvíme. Souhlasím s tím. Chtěla jsem na tebe počkat venku, abys mě nemusel hledat. Rozloučila jsem se s přáteli a vyběhla ven. Když jsem se rozběhla přes cestu, pamatuju si jen zvuky brzd a tříštění skla. Hlavou mi bleskla vzpomínka na to, jak ti se smíchem říkám, že mě stejně nedohoníš. Teď tu ležím na silnici a vidím svou krev všude kolem sebe. Je tu kolem mě spousta neznámých lidí. Ptám se teď již na jediné, jestli stihneš přijet, než zemřu. Vím, že je tohle má poslední noc, a chtěla bych tě ještě vidět. Ale už nevydržím dál. Pomalu se mi zavírají oči. Slyším, jak houkají sirény sanitky a jak někdo říká, že ta mladá dívka umírá. Najednou slyším, jak někdo známým hlasem křičí : „Pusťte mě k níí!!!“ Uleví se mi. Stihnul si to. Chtěla bych ti toho tolik říct, ale nemám čas. Držíš mě za ruku a říkáš, že to bude dobrý. Máš v očích slzy. Jediné, co ještě stihnu říct je : „Miluju Tě.“ Pak zavřu oči naposledy s úsměvem na rtech.