Nikdy tě neopustím IV.

Anotace: Žánr:Fanfiction;Postavy:Amy/Josh; Tohle je má nejdelší story, v bločku kam si píšu všechno na nečisto, má dvacetpět stránek. Tohle je poslední díl, chtěla jsem ho rozdělit na dva, ale nakonec jsem to udělala takto. Ještě jendou děkuju....

Když se ráno probudila, byl už Josh u její postele „ dobré ráno sluníčko, jak jsi to tu beze mě, vydržela?“ „víš, že i docela dobře?“ řekne a usměje se „ tak ty si se tu beze mě, měla dobře?“ řekne s předstíraným smutkem v hlase „ tak to je dobře!“ a zasměje se „ miluju tě, jsem Šťastný když jsi ty šťastná“ políbí jí „ já tě miluju taky zašeptá a obejme ho. „Mluvil jsem s doktorem. Náhodou jsem ho potkal na chodbě, myslím že si to mířil k tvému pokoji. Mám ti říct, že operace bude v jedenáct. Takže za hodinu“ Amy se na něj smutné usmála „ počkáš tu prosím tedy na mě?“ potichoučku špitne“ počkám tu, už jsem ti to přeci říkal“ „já vím, jen jsem to potřebovala slyšet“ po tvářích se jí znovu začnou kutálet slzy. „ ty jsi má beruška“
Ta hodina uběhla tak rychle, že má Amy pocit jako by Josh před chvílí přišel. Zaklepala sestra „ dále“ Přijel muž s kolečkovým vozíčkem a pomohl Amy . Josh jí ještě stačil potichoučku špytnout do ucha prosté „ miluji tě“
Čekání bylo nesnesitelné. Počítal vteřiny a modlil se, aby to Amy zvládla. Musí to zvládnout.
Už jsou na sále čtyři hodiny, začal být hodně nervózní. Zapálili si po dlouhé době. Přestal kouřit kvůli Amy...
Konečně vyšel jeden z doktorů. Pomalu šel za Joshem“ pojďte prosím semnou“ všiml si vystrašeného výrazu, proto ještě dodal „ nebojte se, operace dopadla dobře“ Joshovi se ulevilo, spadl mu ze srdce takový balvan.
„Dopadlo to tak jak jsme předpokládali. V levé plíci byl s nádorem problém, báli jsme se, abychom nepoškodili plíci. Přemýšleli jsem i o transplantaci.“ chvíli se odmlčel „ ale jak už jsem řekl vše dopadlo dobře. Amy teď začne chodit na chemoterapii. Bohužel se bojíme“ odmlčí se „ že jí tím prodloužíme život asi jen o pouhý rok“ Josh tomu nemohl uvěřit. Chtěl rodinu, chtěl děti, chtěl život s Amy...
Jak slíbil, čekal než s probudí. Těšil se na to až otevře oči a podívá se na něj. V místnosti bylo ticho až na pravidelné pípání a zvuku dýchacího přístroje. Bude ho potřebovat jen pár dní, sama by to ještě neudýchala.
Bylo šest večer a my stále spala, bál se o ní, vždyť se už musí probudit, zvlášť te´d když je rpo ně každá minuta drahá.
Konečně otevřela očka a omámeně je upřela na Joshe. Nemohla mluvit, byla moc slabá. „ jsem šťastný, že si se už probudila, ani nevíš jak“ políbí jí.
Amy ještě nevěděla že bude muset svůj život smrsknout do jednoho roku a možná i na míň. Josh byl smutný a ona to na něm poznala, tázavým pohledem se dožadovala odpovědi, co se stalo? „ nic má lásko, jen jsem unavený. mLuvil jsem s doktorem, můžu tu s tebou být i přes noc, budu spát tady vedle na posteli“ pokusil se o úsměv a docela se mu to i podařilo. Amy vypadala ještě zranitelnější než normálně. Bledá, s ještě pořád omámeným pohledem a s miliony hadiček napojených na přístroj. Byla tak unavená, chytla ho za ruku a pomalu usnula. Prohlížel si jí dopodrobna. Každý rys jejího obličeje, každou pihu na jejím roztomilém nosíku. Prohlížel si jí celou noc, i potmě, když zhasl světlo, aby mohla Amy nerušeně spát. Uvědomil si jednu věc. Může být s Amy, alespoň rok. Rok života, do kterého dá celý svůj život...
Dny ubíhali a Amy už vše řekli, vše vysvětlili. Byla veselá a nemyslila na to co má přijít. Dochází na chemoterapii, lékař říkal, že tu j ještě malá naděje, že přežije déle než rok.
Někdy v noci, když Josh spal a ona se sama dívala z okna, jí ta naděje dusila. Dusila jí i myšlenka, že tu bude jen rok. Málo času, pro někoho kdo tak miluje život, kdo je milován....

Čas uběhl opravdu rychle a rok uteče jako voda. Na chemoterapii už nechodí, nechce zemřít v nemocnic. Prochází se společně po rušných městech vzdálených New Yorku. Byla zima, ale Amy bylo teplo. Choulila se k Joshovi a cítila jeho dech za svým krkem. Drželi se za ruce, krásný teplý stisk, plný lásky a naděje. Koupili si lískové oříšky namočené v karamelu a posazený na lavičce, se navzájem strefovali do pusy. Když se netrefili, pokaždé se smáli. A pak se jen k sobě přitulili. Amy si položila hlavu do jeho klína a díval se mi do očí. Nádherné laskavé oči, dívali se na ní také a říkali jí, že jí milují. Svítili hvězdy, vypadali jako drahokamy a krásně zářili na černém nočním nebi „Jé padá hvězda Něco si prosím přejme a třeba se to splní“ zavřela oči a přála si, aby tento okamžik nikdy neskončil. „Co jsi si přála teď i tenkrát?“ zeptá se jí opatrně „ přála jsme si, aby tento okamžik trval navěky a splnilo se mi to: Byl jsi tu semnou, když mi nebylo dobře, když jsme měla vztek na celý svět. Tolikrát jsi čekal než se probudím, tolikrát si to mohl vzdát, ale nezvdal si to...“ dál pokračovat nemohla kvůli pláči. On taky brečel a políbil Amy na rozpálené čelo-měla horečku. Hladil jí po jejích krátkých vlasech a šeptal , že jí miluje.
Vydali s pomalu zpět k autu. Amy se začala točit hlava, museli zastavit. Opřela se o něj a sklouzla mu až k nohám. I sníh byl jako tenkrát, tak bílí. Ošklivě se rozkašlala. Chtěl zavolat záchranku „ ne, zůstaň tu prosím semnou“ Rozložil svůj kabát na zemi a posadil na něj Amy, opřela se o strom. „ Prosím řekni mi znovu, že mě miluješ, já tě totiž miluju, jsi moje životní láska“ znovu se rozkašlala. Josh zavolala záchranku z mobilu. Usínala „ prosím neusínej mi, musíš tu zůstat se mnou, já to bez tebe nevydržím“ řekne zoufale „ vydržíš, prosím. Slib mi, že budeš žít i za mě. Slib mi to, prosím tě“ znovu se rozkašlala „ slibuju. Dlouze jí políbil a chytil jí za ruku. Do ucha jí šeptal že jí miluje...
I přes jeho prosby aby nespala, usnula. Potichoučku, jako šípková Růženka, neprobuditelným spánkem, ze kterého jí už ani nedokáže probudit polibek z opravdové lásky...
Políbil jí, ale doopravdy usnula, navěky. Začalo sněžit a spadla další hvězda. Ve větru bylo slyšet, tiché volání z dálky, tak zoufalé „ Prosím žij...