Poslední šíp

Anotace: Úplně první povídka co se v mé malé hlavičce zrodila...

Paprsek jasného odpoledního slunečního světla dopadl na dívčinu tvář. V ten moment se tichou alejí, v které dívka stála začaly rozléhat kroky, tichounce klapaly do rozpálené silnice. S radostí ve tváři se prudce otočila, ale co to? Tvář kterou si před chvílí přála z celého srdce vidět jí vyděsila. V očích muže, který k ní pomalinku kráčel byl hněv, zlost a touha po pomstě. V ruce držel luk. Luk byl připraven k výstřelu. Popošel ještě o malý krůček a vystřelil.
Dívka ucítila divný tlak na srdci její tep se zpomalil. Poslední šíp, který zasáhl její srdce byl tak rychlý a nečekaný, že její duše začala ztrácet víru a veškerou naději co měla. Dívka upadla na zem. Tolik ran z kterých už se vzpamatovala. A teď? Nemůže popadnout dech. "Co se to děje? Svět je celý rozmazaný přestávám vidět." Alej zahalila temnota a tichý vzduch, který si pohrává s lístky stromů. A co dívka???? Zůstala ležet jen tak na zemi sama, opuštěná a mrtvá...