Zradilas,tak pykej...

Anotace: Tohle.. Je to něco co sem sama prožila. Někoho jsem milovala,zradila jsem ho a teď.. Musím pykat.. A přitom vím že jeho miluju.. Proč jsem tak blbá?...

Nechápu to. Chci utýct před světem a přitom jsem vtahována čím dál tím víc do něj. Realita se na mně lepí jako smůla. Hnusná smůla, které se člověk zbavuje těžko a dlouho. Chci se schovat, a všechny skrýše jsou přede mnou uzamčeny. Můj vlastní svět ode mě pomalu odchází a na jeho místo nastupuje prázdnota. Stejná jako je v mém srdci. Přitom ještě před časem bylo všeecno úplně báječný.....

Holka držící se z klukem za ruku procházejí okolo výkladu ozářeného pouliční lampou. Přitiskne se k němu a zašeptá mu do ucha ty dvě slova která znamenají daleko víc.....

Rozbolela ji hlava. Ti dva se zase hádaj. A to si říkají rodiče? Možná leda tak říkají. Přitiskla se ke stěně a zabalila do deky. Už nemá kam utéct. Když zmizel on, zmizlo světlo z týhle tmy, a už zase není ani ta jiskra ve tmě. Nejvíc ji bolelo, že si to zavinila sama. Prosila ho na kolenou a on?....

Objal ji. Zlatíčko moje. Praštěnej rockere, oplatila mu to a zvrátila hlavu dozadu. Tichej smích. Oči se mu třpytily, mněl je naprosto krásný. Tak ráda je sledovala. Tak ráda ho poslouchala...

Někdo jí bušil na dveře. Stulila se do klubíčka. Zllatíčko jsi v pořádku? Zlatíčko....
Jsem mami. Alespoň tělesně... zatím, dodala pro sebe potichu. Odešla. Slyšeladupání po schodech a další řev. Schovala se pod deku celá. Po tváři jí stékalo cosi horkého a průzračného. Myšlenka že ona nikdy nebrečí . Říkal jí to. Ale on.. Taky kvůli ní brečel. A ona.... Ona ho zradila.

Objímala ho. Proč? Nevěděla. Věděla jen že se jí líbí. Nebyl to sice on ale.. Kočičko, zašeptal jí a strhl ji k sobě. Proč?... Další den jí tuhle otázku říkal on. Proč jsi mně zradila?... Říkal že nebrečí. Otočil se a pomalu odcházel. Nejen odsud ale.. Z jejího života...

A takhle to dopadlo. Zůstala sama. A ta prázdnota.. Všechno se zničilo. Její svět, od ní odešel. Už.. bylo pozdě. Milovala ho, zradila ho,a teď musí pykat. Ale tohle.. Je nejhorší trest ze všech. Je pozdě. Na vše. I na.. Život... Asi... Miluju tě, Sbohem....

Je pozdě na omluvy
Je pozdě na smích
Je pozdě něco rešit
Když už musíš odejít
Neluč se, stejně...
Už tě tu živou neuvidí...
Je pozdě,musíš jít...