Hřejivé tóny místo života

Hrála , hrála , hrála . To jediné ji drželo od těch všech zlých věcí co prožívala . Hrála o lásce a porozumění . Znělo to jako motýlí bál. Její hubené prsty ,který jí zdobil prsten po babičce , „létaly“ po klávesách a vydávali nejasnější tóny ,které jste kdy slyšeli . Při hraní si připadala tak svobodná a volná . Snila o tom že bude hrát pro lidi , kteří mají stejné trápení jako ona . Proto stále cvičila . Hrála do vyčerpání , ale i přesto jí to dodávalo ohromnou sílu . Když seděla u klavíru a poslouchala ty hřejivé tóny , byla v jiné světě . V tom jakém si sama představovala . Ve světě bez hádek , krutosti a násilí. Byla v oceánu štěstí . Někdy se ani nechtěla znovu probrat do reálného života . Tolik jí to uklidňovalo.Ve hraní neměla soupeře , byla to ta silná holka z osmého patra . Neměla moc přátel ale za to hudba , ta ji milovala , ona totiž věděla jak s ní zacházet a jak si ji hlídat ,aby u ní zůstala napořád.
-/-/-/-
„pojď na tu večeři , krucinál „
-/-/-/-
Vstala , zavřela klavír o šla si sednout ke stolu . Seděla na svém místě a v hlavě si přehrávala hřejivé tóny spokojenosti . Už nevnímala rány od rozbitých talířů a nekonečných hádek . Vytvořila si vlastní svět , který se schovával pod skořápkou vzpomínek . Naučila si žít