Letter for you

Anotace: Nevím co bych k tomu napsala, aasi to neni moc dobrý, no posudte sami a pls komentáříky :)

Pamatuješ ještě, jak jsme se seznámily ?
Pravděpodobně ne, tak já ti to připomenu, seděl jsi v autobuse vedle nějaké tlusté paní a zadumaně koukal do nějakého sešítku, asi o zastávku dál paní vystoupila a ty si se posunul ke kraji, já jsem stála v uličce, jako vždycky a hrála jsem si na udržování rovnováhy, vjak vidmo, moc mi to nešlo, protože jsem se ti o minutku dál svalila do klína, v tu chvíly, jako by utichly všechny hlasy kolem nás, zaslechla jsem jen plesknutí sešítku o zem a svůj vlastní tlukost srdce, ač jsem byla přesvědčená, že žádné nemám.
Tvoje ruka mi podpírala záda, abych se nepraštila hlavou o sklo a druhou si mněl položenou na mé noze. Neviděla jsem na tobě žádný náznak údivu, překvapení, leknutí, ani čehokoli jiného a to mne vyvedlo z míry ještě víc. Během chvilinky jsem se dostala zpět k rozumu, omluvila se a chtěla jsem vstát. Pamatuješ ještě na to, jak jsi mne šoupnul na místo vedle sebe a hodil po mně tašku ? Asi taky ne. Chvíly jsem protestovala, ale ne moc dlouho, snad jen do té doby, než jsi na mě upřel své smaragdově modré oči a bezeslovně mne umlčel.

Pravda, není to asi moc jímavý příběh a říkáš si, proč ti to všechno povídám, ale věř že k tomu mám své důvody a možná, když tenhle dopis hned neroztrháš a neohdhodíš do plamenů ohínku, které jej nenasytně oblíznou a potom celý pohltí tak se o nich i dočteš...

Pamatuju si každou sekundu našeho vztahu, jak jsi mi poprvé představil své přátelé, jak jsi mne vozil na motorce až do západu slunce pořád dokola kolem města, jak jsi mne zlechtal u tebe na posteli, když jsem se pousmála tvé figurce v jakési hře, jak jsi mne vášnivě líbal pod topolem , když jsem se snažila přes telefon mluvit s mou matkou, jak jsi mne vtáhl na oslavu svého kamaráda a celou dobu s mě držel u sebe na klíně a odmítal pustit na krok, jak když jsem seděla v přítmý na koupáku, překvapil jsi mne zezadu bafnutím a valil se vysvětlit mému otci že sem jenom tvoje, jak jsi mě sundaval ze stromu, když se mi nechtělo dolů, pamatuju si i to, jak jsi mě chtil za pas, dkyž jsem šla z učebny angličtiny a hodil sis mě do náručí, pak jsi mě celou přestávku odmítal pustit, dokonce jsem nezapoměla ani na to, jak jsi mě nesl jako miminko až k autobusu a potom domů, když mi bylo špatně, nezapoměla jsem na to, jak jsi jednou v noci, po našem městě vyřvával moje jméno a láskyplné vzkazy, když jsem se snažila usnout, pamatuju, jak si se mi klanil, když si vystoupil z autobusu a já seděla na druhém konci ulice opřená o patník s kamarádem, vím jak jsi mne potom zvedl do vzduchu a točil se se mnou dobrou chvíli, když jsem za tebou opožděně dobíhala, jak jsi mě zvednul z lavičky u stromu, když jsem tam znuděně seděla a obtančil si se m,nou ve valčíkových krocích celé náměstí, jak jsi se popral se svým nejlepším kamarádem, protože jsem mou vinou spadla z jeho čtyřkolky, dokonce jak si okolo sebe sázel rány za pouhý pohled k mé maličkosti a nedbals na to, zdali je dotyčný přítel, nebo neznámý turista, vím jak jsi mě držel v náručí a zasypával polibky, když jsem ti řekla že mám špatný den, pamatuju si že jsi zapomněl na mé narozeniny, i to jak jsi po mě chtěl, abych se přestala bavit s jedinou a zároven nejlepší kamarádkou, jinak bude konec, dobře vzpomínám na to, jak jsi mi nadával, když jsem nesnědla oběd, pamatuju si, jak jsi mi vyčítal že o tebe nemám zájem, jak jsi rozhlašoval všechna má tajemství, jak jsi mi mnohokrát pověděl, že máš lepší věci na práci, než se někdo poflakovat s obyčejnou holkou, kterých můžeš mít stovky, živě si pamatuju jak jsi mi do detailů vylíčil mou nechápavost, naivitu, neznalost, pamatuju si, jak jsi jen lhostejně prošel kolem, když jsem plakala v koutě přímo vedle tebe a vyprávěl svým přátelům jaká jsem naivní husa, jak když přišla jakási dívka, posadit se vedle nás, pustil jsi mou ruku a věnoval se jí, jak jsi si v autobuse nejednou přisedl k jiným holkám a mě nechl bezděčně stát v uličce, jak jsi mi vytýkal každou maličkoust, kterou jsem pokazila a nejlépe si pamatuji, jak jsi mi v zimě, když jsme bruslily na ledě vmetl do tváře všechny mé nedostatky jak jsi oznámil že nikoho tak obyčejného nechceš a shodil jsi mne na ledovou plochu, ležela jsem tam ještě dvě hodiny a vzpamatovávala jsem se z toho co se právě stalo. A víš že si taky pamatuji, jak jsi přede mnou mým přátelům vysvětloval, jak jsem špatná, jak jsi před mýma očima líbal desítky dívek a staral ses o to, abych to viděla, jak jsi na školní stránky dával mé karikatury a po škole roztruboval má tajemství. Pamatuju, jak jsi pošlapal mé city, zalil srdce černou barvou a místo zbylého prostoru pro lásku mi nasadil do srdce zklamání a bolest. Nyní nejsem schopna cítit cokoli ke komukoli, nejsem schopná pochopit lidské chování, nejsem schopná prominou, nejsem schopná být člověkem.....

Prosím, nikdy víc se ke mně nepřibližuj, nikdy víc na mne už neupírej svůj pohled, nikdy víc se mi nepokoušej dávat naději, kterou pak zahodíš a rozdrásáš mé srdce do krve, prosím, nikdy víc už mi nesliuj lásku a nikdy víc už mne nebudeš moci zranit, zabij mne, proklej mne, odsud mne k věčné nevědomosti, ale nikdy už mi neříkej o to znamená milovat...