Výčitka

Anotace: Je to prostě jen výčitka mého zhrzeného já, které chtělo cit jednoho muže, jenž jej neopětoval.

Je mi jasné, že o tom nevíš a pevně doufám, že tyhle řádky nikdy nebudeš číst.
Říkej si třeba, že jsem ješitná a nebo třeba i žárlivá a já nebudu moct nic než s tebou souhlasit. Nejspíš nakonec budu obojí.
Četla jsem tvůj příběh. Byl tak plný lásky k jiné dívce, že mě to málem zabilo. Mohla jsem si stokrát myslet, že ten cit k tobě už mě dávno opustil, ale to by ses nejspíš nesměl vracet. Nebo bych nejspíš o tobě neměla vědět a nejlepší by bylo, kdybych tě ve svém životě snad nikdy ani nepotkala.
Proč jsem si už tolikrát říkala, že jelikož reálně mezi námi nikdy šance nebyla, měla bych se na to už konečně vybodnout. No a taky že jo. Žiju jinde s jiným člověkem, kterýho mám mimochodem ráda, ale proč mi strašíš pořád v hlavě zkrátka nevím.
Přijedeš si po takový době a když už jsem tě viděla z dálky, srdíčko mi poskočilo … a pak to hned zabolelo někde hrozně hluboko. Musela jsem zatnout zuby a zavřít oči, aby nešly slzy ven. Ostatně to jsem udělala pokaždý, když ses tak dlouze zakoukal do mobilu. Vidíš, ani teď se mi nedokážeš věnovat naplno. Ani na těch pár minut, co jsem ti ukradla z programu.
Co má ona co já nemám? Proč ona ti vklouzla do srdce a já … tě měla jen na chvíli pro sebe v posteli. Jen tvé tělo, né tvou duši. Nic z tebe. Ukojila jsem kdysi tvou potřebu a víc pro tebe nemám cenu. Ukradla jsem si část tvého času. Smutné.
Prosím aspoň mi neříkej broučku, lásko nebo miláčku. Nikdy jsem nebyla ani jedno z toho. Tak proč mě tím trápíš? Už jsem tě o to prosila. Jednou, dvakrát. Myslím, že třikrát nakonec a stejně jsi mi dneska napsal broučku. To není fér. Nikdy nebylo.
Fyzicky jsi nejpěknější chlap, kterýho znám. Můžeš mít podle sebe klidně 8 kilo nadváhu, ale mě to tak nějak bude nejspíš vždycky jedno. Černé tričko Ti sluší a v kalhotách s páskem jsi prostě kotě k sežrání. Ale už se mě nikdy ani nedotýkej, protože bych musela řvát. Copak to nevidíš? Nevíš, co tím způsobuješ? Nechci ti být jen fyzickým potěšením, takže tě radši nechci vůbec nijak.
Zase budu jako malá brečet v dopravních prostředcích, i když to tak nenávidím. Zase zlikviduju tunu kapesníků a budu doufat, že s každou mou slzou kousek tebe odejde a já se budu moct vrátit ke svému krásně nudnému životu, kdy snad jednou i založím rodinu a všechno bude konečně vpořádku. Byla bych ráda, kdybys opustil moje srdce a žil šťastný život kdekoli chceš, jen když mě o tom nebudeš informovat. Nepřeju ti nic špatného a nikdy nebudu. Nejsem zlý člověk. Jen mě teď moc bolí srdce.