Nenávist..rovná se...Láska

Anotace: Tohle neberte vážně..není to povídka, jen "krutá" realita ;( ale klidně komentuje PS:nejhorší je naděje..

Věřila jsem ti a ty jsi mě zklamal. Proč jsi to udělal? Nač ta slova slibuji, budu, udělám, jsem, jsi...jen prázdná slova.Mé srdce jsi měl v dlaních. Lehce jsi ho pohladil, tak jako tvůj pohled hladil mě po tváři, a pak jsi ho pevně stisknul, stejně jako držel jsi mě v dlaních. Na malou chvíli realita se ztratila, gravitace neměla váhu, ten pocit dával mi křídla. Bolest, tak jako když tisíce jehel zabodne svá ostří do hrudi, tak ty jsi bodl mě svým mečem do prsou. Ještě poslední pohled a odcházel jsi...v tu chvíli jsi mé srdce drtil a já se zmítala bolestí. "Tak třeba někdy" ta slova mi brala vítr z plachet, ta slova mrazila mě v zádech, ta slova stále dokola zabíjela mou jedinou naději. "Zůstaň křičela jsem" ty vrátil jsi se, aby jsi mě znovu ranil. Pořád dokola....proč? Už nevracej se, nechci tu ubohou naději. "Vrať se"! Jak moc tě nenávidím, jak moc pálí každé místo mého těla, kterého jsi se dotkl, tvé oči dělají mi díry v těle. Ta nejhlubší z nich je na duši, né na srdci, né jinde, jen na duši. Ze srdce už zbyl jen prach. Prostý černý ohořelý prach. Vztáhneš ruce a vyhodíš jej do vzduchu. Letí, padá a padá neznámo kam, stejně tak jako já. Tak proč? Nechoď ještě..řekni mi znovu ta prázdná slova. Ne ta už jsi říkal, chci jen to jedno, které nic neznamená!Nevíš? Tak si přece vzpomeň. Jí jsi ho dokázal opakovat stále dokola.Ta naděje, odporná hnusná naděje...andrenalin prýštící až hluboko do propasti ..padám vzhůru k nebesům.....Nevracej se,
neříkej nic, nedívej se, mlč, nedýchej...cokoli uděláš mě ubíjí....Proč odcházíš a vracíš se? Vím že dříve či později odejdeš na stálo a tím více mě ubíjí čím déle zůstáváš...běž už a nevracej se...nenávidím tě...*miluju tě*...