Odepsaná

Anotace: O dívce, jejíž nemocí je žal a nedá se léčit.

Sbírka: Bonboniéra

Vlastně mi někdy hrozně moc chybíš. Kluk s vlasama málem do půli zad, které mu za chvíli ostříhají do hola a mně to bude k smrti líto.
Vzpomínám si, jak jsme se seznámili a já ti říkala, že by ses měl nechat ostříhat, chuligáne. Teď mi to přijde jako vtipná vzpomínka, když na nich tolik lpím. Hladila bych jejich hebkost a to už dlouho nepůjde. Necháš mi ten pramen vlasů cos mi slíbil?
****
Stoupám si sama po svahu vlastní osamělosti. Zahloubaná ve svém soukromém žalu nedotknutelná okolním světem. Procházím jako duch mezi zombie chodícími po ulici a nechci nic než ticho a tmu. Kdo bude mým soudcem? Kdo mi dá rozhřešení?

Budu si muset zvyknout na to, že tu pro mě nebudeš. Kdo ví proč se v poslední době nemůžeme snést. Nejspíš proto že vím, že už to dlouho nebude a tolik to bolí. Ztrácím vás jednoho po druhém kvůli tý zelený slečně, která je ať dělám co dělám na věky silnější než já. Můžu se stavět na hlavu a bortit mosty a stejně se nic nezmění.
****
Zpívám si nějakou písničku, o které vím, že neskončí dobře. Hmmmm hmmmm hmmm. Baladická píseň. Beze slov a bez iluzí. Nikomu nic nenalhává, nikomu nic neslibuje. Nic není na vždy, nikdo nežije věčně.

Někdy před tím než usnu vedle člověka, kterého nenávidíš, ale já ho mám ráda, vzpomenu si na usínání vedle tebe. Vím, že jsme se hodně prali a já byla pyšná, když jsem tě mohla přeprat. Teď už bych to nezvládla. Jsi silnější než já. Konečně chlap a konečně né dítě.
Náš rozchod ti vlastně hodně pomohl. Vyrostl jsi v pořádného člověka a pochopil jsi to, co jsem ti říkala, ale odmítal jsi to akceptovat jako fakt. Pamatuju si na ty pohádky o věrnosti až za hrob a bohužel taky na to, jak jsi mě pak hlídal a jak jsi žárlil. Přišla jsem kvůli tobě málem o všechny své přátele, protože jsi netušil, že jsem nechtěla nikoho jiného než tebe. Nejspíš jsem to vyvolávala svým chováním, které bylo značně provokativní, ale to bylo vždycky. Nemůžu být s člověkem, který žárlí, protože bychom se zbláznili oba. Tohle nám ale tenkrát srazilo vaz.
****
Sedim na židli a houpu nohama. Sestřička mi píchla další antidepresiva a mně je zase dobře. Tik tak tik tak. Ubíhá mi čas. Ale nějak to nevadí. Není komu dávat radost.

A já si tu teď sedím a probírám se vzpomínkami, které se stali před dvěma lety. Páni. Je to už doba a já tě nechci nechat odejít. Pořád se mi v myšlenkách usmíváš a chuť tvých polibků mi nedává spát. Po tvářích tečou slzy horký jako peklo. Řekni, jsi v pekle? Chybíš mi a já ti to toužím říct. Jen to nikdy neudělám, protože by ti to stejně jako mně zlomilo srdce.
****

Nejspíš mi z toho už trošku hráblo. Ale svět patří bláznům.