Láska...rovná se...Nenávist

Anotace: Každý z vás mi může říct, že tohle není povídka, vlastně to neni nic, jen jsem to hodila na papír, abych se nezbláznila tak se nezlobte..PS:taky se tam dost často opakujou stejný fráze..ale jinak to prostě nešlo ;(

Dnes jsi přišel zas. Pokolikáte už? Ani to nepočítám. Jsou to tak krásné a zároveň tak bolestné chvíle. Cítit teplo tvého tělo, dýchat s tebou stejný vzduch, slyšet od tebe ta slova. Jen pro tohle se dá žít. Ale jak dlouho? Tak jak? Posloucháš mě? Dokud ze mě nevycucáš
všechen život? Tak se už konečně vzchop! Rozhodni se. Buď anděl s křídly černými jako uhel nebo motýl bez barev. Který?... vlastně která?..z nich, vlastně z nás?.. to bude? Nevymlouvej se dál! Buď přece chlap a vzchop se už, proboha. Nenávidím, když jen
tak postáváš a nevíš co s rukama, miluju, když zasněně hledíš do neznáma, nesnáším, když mluvíš o ní, miluju, když mluvíš o mě....a tak stále dokola...točí se to se mnou jako na špatné horské dráze. Dost už! Pouhým pohledem, slovem, dotekem ji zastavíš..
proč jen ji zastavuješ? Rozjeď tu horskou dráhu nanovo vím, že budu zvracet, bude mi špatně, ale pro tu nenávratnou krátkou chvíli, okamžik, každou sekundu stojí za to žít. Černým inkoustem barvým ti
po tvářích to černé srdce uprostřed tvé hlavy toť ty sám, ten černý kříž na konci toť já. Kam se poděla ona? Kam se ztratila? Tak vylez, buď přece chlap a konečně se vzchop. Ve snu jsi mi řekl něco jako "ach ta láska" znělo to dost ironicky, ale já vím, že jsi to myslel vážně. Ač je to jen pouho pouhý sen, až se vzbudím budeš stát u mé postele. Poslední zbohem a zemřu snad? Tak tedy zbohem *lásko*.....nikdy tě nepřestanu....*nenávidět*...