Přišel ke mě anděl

Anotace: Každý z nás v životě nadělal spoustu chyb, touto povídkou bych chtěla poprosit za odpuštění všem, kterým jsem, kdy ublížila. Oni ji sice nikdy nebudou číst, ale prosba za odpuštění je přece polehčující okolnost u nebeského soudu..všichni jsme sobci! ;)

Pozoruji noční oblohu a jako snad každý alespoň jednou přemýšlím o životě. Mám plno otázek , ale odpovědí se nedočkám. Kdo by mi na ně dokázal odpovědět? Leda ten krásný, zářivě bílý anděl co mě včera v noci přišel navštívit. Jen na malou chvíli se posadil na
kraj mé postele a hluboce se mi zadíval do očí. Cítila jsem jak mě mrazí v zádech. Bylo ticho. Pak jsem ho plna očekávání zahltila milióny otázek. Proč jsem tu, v téhle době?Očekává se tu něco ode mě? Jak se mám rozhodnout v těžké životní chvíli? Jak dlouho to
ještě potrvá? Kdy už bude konec? Pootevřel ústa. Hltala jsem každý jeho pohyb. Když se jeho rty dostaly až tak daleko...vypadalo to, že už už mi odpoví v tom se zvedl a pomalu odcházel. Cítila jsem strach, smutek, lítost, bolest. Anděli, proč odcházíš? Ještě jsi mi
neodpověděl na žádnou z mých otázek! Jak mám vědět, jak dál žít? Proč dál žít? Ještě jsem na srdci měla spoustu nevyslovených křivd, lží, urážek, násilí, ale hlas se mi zlomil. Tu se anděl náhle zastavil. Zatajila jsem dech, abych tu chvíli neodfoukla, jako lehké ptačí
pírko poletující v jarním vánku. Pomalými pohyby se ke mě otočil. Znovu jsem cítila tisíce nepopsatelných pocitů. Lásku, nenávist, křivdu, lež, utrpení, štěstí....co bude dál? Anděl pootevřel ústa..už už měl odpověď na jazyku. V tom jsem se lehce nadechla. Pápěří poletující ve vzduchu popolétlo o kousek dál. Anděla jako bych tím vylekala. Naposledy ten pohled, ty
pocity...a pak odcházel. Anděli, vrať se chtěla jsem křičet. Ale mé plíce neunesly těžký nedychatelný vzduch. Bolest, jen ostrá bolest, když mé plíce praskly, jako pouťový balónek.A anděl stále odcházel. Ztrácel se mi v mlze až skutečně lehce jen lehoučce po malých krůčcích zmizel v dáli. Zklamala jsem ho? Měla jsem něco udělat? Klást jiné nepoložené
otázky? Zapomněl? Vrátí se? Anděli, počkej přece. Zklamala jsem ho...neuděla jsem to správné...nekladla jsem pravé otázky....zapomněla jsem na něj...už nikdy se nevrátí...Už vím, jak chutná trpkost lednových plodů, vím jak chutnají slané slzy, vím jak chutná stesk, žalm...bolest až na posledním místě, zasloužím si ji. *Anděli odpusť mi to...

Naposledy vydechla. Jen ona a on ví proč to udělala. Krev, která potřísnila kamenou podlahu ráno setřeli...brzy zapomněli..tak jako ona...