„Pomoz mi!“, zakřičí dívka zoufale.
Přispěchám k ní blíž. Otáži se, se strachem v hrdle, „Oč jde?“
„Podrž… utáhni.. sbohem…“
*
Zoufalá s nářky padne mi do náruče, slova uvízla ji na rtech - „Lituj mě!“
„Proč?“, vrtá mi hlavou…
„Jsem slabá, nedokážu žít….“, ruce byly jejím důkazem…
**
Sladký polibek působí jak droga.
Slova „Miluj mě.“ působí explozi v mém těle.
Tvé „Tak sbohem, má lásko, opatruj se!“ mě ničí…
***
„Až opustím tento svět, vzpomínky na mne si uchovej.“
„Až opustím tento svět, pamatuj na mne v dobrém.“
„Až opustím tento svět, chci být spálen na popel a měj v uších stále – Miluji Tě!“
jj, ten konec se povedl... ale jinak celý to asi má nějaký smysl...
28.02.2008 15:39:00 | CHoKoLaTeKiss