Jednou zkus zapomenout

Anotace: ....

Sedím tu už hodiny a pořád přemýšlím nad vším co se stalo. Hlavou se mi honí nesčíselné myšlenky, kterých se snažím zbavit a hluboko pohřbít. Zkouším si obalit všechny city a dojmy a touhy ledem, ale velice dobře vím, že to nejde, že prostě nezapomenu.Strašně moc chci, ale nejde mi to.
A Tobě nemůžu zavolat a říct: "Pomož mi, už zase nevim, kudy kam."

A pořád ty divné pohledy okolí a všech těch zamilovaných dvojic...

Nejhorší je, že vlastně nemůžu vůbec nic, nemam právo na to říct jediný slovo, nemam cítit vztek a lítost a ten strašný pocit zrady, ale přesto to tu je, pořád a pořád. Ptala jsem se na to, protože jsem si myslela jak moc to potřebuju vědět a až příliš pozdě mi došlo, že tomu tak neni, že to najednou bylo jako bych sypala sůl do otevřený rány.

Znova ty soucitné pohledy kolemjdoucích, už je ani nevnímám, už je mi celý svět jedno.

V hlavě mi dokolečka zní ta samá otázka, PROČ ONA? Ta hnusná krutá ironie osudu díky níž se kruh uzavřel. Má být tohle trest za vše co jsem udělala, nebo se jen vrtkavá štěstěna usadila někde jinde?
Strašně si vyčítám, že jsem to kdy chtěla vědět a nenávidím se za to, že jsem nedokázala odejít. Proč jen jsi mi nemohl jednou jedinkrát lhát?
Neposlouchala jsem, když mi říkali, že to tak je, že už jsi jinde s jinou. Ta hnusná, sprostá, pitomá naděje mě nechtěla opustit.
Na, máš cos chtěla pitomá holčičko, copak jsi nevěděla, že polibky nejsou sliby a dárky nejsou smlouva? Tak proč jsi zavírala oči před něčim tak zřejmým? Mohla sis ušetřit trápení.

Držím zapálenou cigaretu, kterou ani nekouřím, jen pozoruji jak pomalu vyhořívá...

Ve chvílích, které by měly patřit mně, a které vždycky byly tak krásné, teď myslím na to, že ještě před nedávnem to bylo její tělo, kterés hladil, její ústa co jsi líbal a poslouchal její hlas, šeptající ti něžnosti.
Probouzím svou paranoiu, díky níž každý světlý vlas na tvém oblečení přisuzuji jí a říkám si: "Trvá to ještě?"

Ne už dost, už na to nemám sílu, odhazuji tu vyhořelou cigartu, zvedám se a odcházím. Snad zítra na to zapomenu...