Největší sen II.

Anotace: tenhle díl je dost nudnej, ale musí bejt... musí předcházet tomu třetímu, kde už se konečn začne dít to co se dít má :)

,,Do drezurního obdelníku vstoupí Michaela Lasterová s křížencem Ley Boyem!“ zaznělo z amplionů.
Pobídla jsem Leye a vstoupili jsme do obdelníku. Dívalo se na mě kolem čtyřset lidí. Převážně rodičů zůčastněných a také porota. Musela jsem se snažit, protože to byla naše příležitost. Kdybych se někomu zalíbila, třeba by mě chtěli trénovat na velké závody, ale to je jen malá pravděpodobnost.
Stála jsem proti porotě a pokývla hlavou na pozdrav. Potom jsem pobídla Leye a začali jsme naši drezurní úlohu. Napojili jsme se na dlouhou stěnu a začali shromážděný klus...
Když jsem byla skoro u konce úlohy, projížděli jsme kolem malého dátěte s balonkem které na závod zarputile koukalo. Najednou se něčeho leklo a balónek mu ulétl přímo mému koni před nos. Ley se lekl, vyhodil a přitom jen o kousek minul ženu za tyčí. Poté se uklidnil a já dokončila úlohu bez jakékoli další chyby. Věděla jsem že porotu balónek moc zajímat nebude. Byla jsem sklamná ale nedala jsem to na sobě znát. Leye sem pochválila. Drezura nebyla jeho silnou stránkou.
,,Miki, nebuď z toho smutná!“ volala na mě Sandra která se směrem k nám prodírala davem. Svou zkoušku už mla zasebou a byla stoprocentně nejlepčí.
,,Toho parchanta už nikdy nechci vidět!!!“ ulevila jsem si a zavedla Leye do jeho boxu, kde počká než začne zkouška cross country. Tu musíme vyhrát!!!
,,No ták. Víš že já jsem jen na drezuru a ostatní je prostě tvoje. A tebe v crossu ani parkuru nikdo neohrozí.“
,,Doufám.“ sklopila jsem oči. Sundala jsem Leyovi sedlo a uzdečku ať si bez nich odpočine. Potom jsme vyrazili k obdelníku koukat na další. Nikomu to nešlo tak jako Sandře.

,,Startující číslo 13. Michaela Lasterová s Ley Boyem ať se připraví na startu.“ ozvalo se znovu z amlionů moje jméno.
Ani to nemuseli říkat. Stála jsem u startu už dávno. Připravená! Natěšená! A trochu s trémou, protože trať byla moc těžká.
Startér se na mě usmál. :,,Tak jdeme na to!“
,,Tři!“ přitáhla jsem otěže a připravila se.
,,Dva!“ stoupla jsem si do lehkého sedu. Ley už se vzpouzel...
,,Jedna!“ už jsme málem vyrazili...
,,Teď!“
Vyrazili jsme jako střela. Letěli jsme strašnou rychlostí a já věděla že musím přibrzdit, nebo nám nevystačí síly, ale nešlo to. Ley se chtěl předvést a dokázat co umí. Musela jsem chvíly počkat a tak jsem se mu to snažila alespoň ulehčit. První překážka byla masivní zeď. Přikrčila jsem se. Přitáhla Leyovi otěže a raz, dva tři – povolit otěže a jsme za ní. Diváci vedle překážky nadšeně tleskali ale já je nevnímala. Tohle byla jen naše chvíle. Další tři překážky nám nedělaly žádný problém, ale na rakvy jsme trošku zakolísali. Věděla jsem, že budeme nejlepčí a budeme mít o moc rychlejší čas než ostatní. Ley v polovině trati začal zpomlovat, ale pořád běžel rychle. Začala jsem si jízdu užívat, když najednou vedle nás zašustilo křoví a vyběhla z něj polekaná srnka. Ley se lekl a vzepnul se. Jak jsem byla nízko nad krkem, nečeklaja jsem žádnou změnu a dostala jsem jeho krkem do hlavy a křuplo mi v nose. Zamotala se mi hlava a už sem sjížděla ze sedla. V tom ve mně hrklo. Vždyť jedu závod a musím ho vyhrát! To byla dostatečná motivace proto abych jako pytel prambor dojela v nejrychlejším čase do cíle. Všichni ke mně hned přiběhli a začali se mě vyptávat. Jedni jestli Leye neprodám a další jestli jsem v pořádku. Z nosu mi totiž kapala krev a bylo jasné že ho mám zlomený. Ale já se musela postarat o Leye a tak sem je nevnímala. Potom mě ošetřil mladý záchranář a byl dočasně klid.

,,Už jenom poslední překážka a máme to za sebou Ley. Tááák a hotovo!!!“
Přeskočila jsem poslední překážku parkuru a měla jsem to zasebou. Seskočila jsem a běžela se postarat o Leye. Zasloužil si to, ale musel zůstat připravený na slavnostní nástup.

Stála jsem v řadě mezi 35 soutěžícími v našem klubovém závodě. Začínalo udělování stuh. Udělovali se za 1. místo v každé dysciplíně zvlášť a pak 3. místa v celkovém součtu bodů.
,,1. místo v dysciplíně drezura získává Sandra Sedláčková s koně Eliot!“ Sandra si došla pro modrou stuhu. A na obrazovce se ukázala další místa. Já byla až pátá.
,,1. místo v dysciplíně cross country získává jednoznačně s velkým náskokem Michaela Lasterová s koněm Ley Boy!“ celá šťastná jsem s Leyem šla k porotě pro stuhu. Sandra byla až osmá.
,,1. místo v dysciplíně parkur získává s malým rozdílem bodů Michaela Lasterová s koněm Ley Boy!“ znovu jsem vkročila do kruhu pro vítěze. Byla jsem šťastná. Zde Byla Sandra třetí. Radovali jsme se.
,,No a je jasné že 1. mésto v celé soutěži získává nepochybně Michaela
Lasterová s koněm Ley Boy. Gratulujeme!“ došla jsem si pro stuhu!
,,A teď si objeď vítězné kolečko!“ mrkl na mě jeden člen poroty.
Pobídla jsem Leye a rychlým cvalem jsme vyrazili kolem jízdárny. Ani mi nevadilo že mám zakrvácenej nos i obvaz. Prostě jsem byla šťastná. Lidi stáli a tleskali. Krása. Dlouho po soutěži jsem se rozloučila s Sandrou, vzala kolo a vyrazila domů. Když jsem byla na křižovatce, která zahýbá na polní cestu, nevšimla jsem si jámy a vjela do ní. Přeletěla jsem přez řidítka a dopadla hlavou na kámen. Neměla jsem helmu. Najednou jsem cítila hroznou bolet a víc …...