Poslední krok

Anotace: Moje první povídka, kterou sem dávám! Prosím buďte shovívaví a piště komenty. díky

Lesy, louky, pole i vody, co je asi za obzorem…………. To je teď už jedno, už to nikoho nezajímá a ji už vůbec ne! Ji teď zajímá, jak dlouho má ještě počkat. Čekat, jestli ji někdo přijde zachránit, obejmout i když si to stejně nepřeje. Chce aby ji nechali samotnou, ať udělá to, na co se chystá. Přesto ji bylo líto, že je všem ukradená.
Už je to dobré…na nic nemyslí, jen na to, kdy už bude ta pravá chvíle, udělat poslední krok, krok do neznáma, poslední krůček tam, kde nikdy nebyla. Bude tam poprvé a taky naposledy.
V té euforii, nebo radši extázi-jak jen nazvat, ten pocit slasti,že to brzy skončí….
Přemýšlí, jestli je pravda, že duše sebevrahů tu na věky bloudí, ale to je jí už jedno, za tu chvíli blaha to přeci stojí! Snad aby to jenom moc nebolelo,ale ona je přeci silná, ona si dokáže užít i tu nejintenzivnější bolest.A co je chvíle bolesti proti stesku který prožívala celý život? Všechny její sny se rozplynuly jako pára nad hrncem, možná ještě rychleji, nebo jí to jenom tak strašně rychle uteklo? Snad se málo snažila si je splnit?
A nebo jí to prostě nebylo souzeno-za to jaká je, si to prostě nezaslouží. Co se má stát, to se stane!
Její jediná láska se jí vyhýbá, její jediná láska nechce vědět, že existuje a stála by o pravý vztah. Vždyť on je tak dokonalý, jen jedinou chybu má. Že si ji nevšímá! Snad si ho nezaslouží………ano je to tak, nezaslouží………….

Jistě, teď je ta pravá chvíle, naklonit se nad skálu, přes její okraj. A naposledy se rozhlédnout… Cítí to, je to tu, maličký krůček a už padá do propasti, stálo to za to, konečně dokonale vymytý mozek, slyší jen vzduch proudící kolem uší, vidí u záři proudící z jejího srdce, nemůže se jí nabažit.
Konec, konec jejího života, dosáhla blaha!

A nebo ne?život se rozhodl dát mu poslední šanci!Ne jí, ona udělala to co cítila a bylo to tak správně.To on neposlechl srdce a nerozběhl se za ní i když viděl jak tam stojí,na okraji srázu. Bál se že ho nemiluje a nechce ho vidět! Asi pět metrů stál od ní a nebyl schopný něco udělat, možná nevěřil, že by toho byla schopná, možná nevěřil, že je tak silná a zároveň slabá, když nevydržela bolesti, které přináší život.Vždyť i on trpěl,že si ho nevšímala a chodila kolem se sklopenou hlavou!Nevěděl však že má na krajíčku a pere se se slzami, když kolem prochází…..

…..Jistě, teť je ta pravá chvíle, naklonit se nad skálu, přes její okraj.A naposledy se rozhlédnout…Však nestihne to, něco jí chytí zezadu a táhne od kraje té skály, pokládá ji na trávu a začne líbat………………………..