Rozhovor s nesnámím člověkem, do kterého se zamiloval samotný déšť

Anotace: .........

Milí příteli , poraď mi prosím, kde končí hranice mezi realitou a snem. Já totiž její okraj neznám. Ty ano? Já ne. Proto nevím, kde právě stojím. Proto nevím……………………… jestli jsem nebo nejsem. Jsem lidská zhmotněná bytost nebo jen útržek snů mimo realitu? Pomoz mi příteli, ta hranice je tak úzká………

Vznáším se, kolem mě pluje mrak…….stovky mraků. Zem vidím jen z té výše ……………… a to se ji tak strašně toužím dotknout.

Tak kde to jsem příteli? Lítám si v oblacích,…….ale sluneční paprsky přesto necítím. Jsem člověk nebo jen závan větru. Nevím tápu tak poraď ………..Cítím, že jsem skutečná. Cítím v sobě zapálený plamen. Prý se tomu říká láska…………

Mlčíš……Tak, co si myslíš? Lítám si s oblaky a přesto je nemohu uchopit. Země mi je vzdálená a já po ni prahnu. Necítím sálat teplo ze slunce, sluneční paprsky nehladí mou tvář. Slzy z mích očí, touží kanout jako jarní déšť na tváře milenců. Tak mluv, neslyším tvá slova……….Tak jsem nebo nejsem? Nevím a ty stále mlčíš. Přesto v sobě cítím ohromnou sílu, neuhasitelný žár a nezkrotnou vášeň. Tak, co ještě jsem sen stvořený mimo realitu?

Co si o tom myslíš milí příteli? Ty nevíš? Ne, tak proč tam dole nehybně sedíš na kameni a krčíš rameny? Ústa uzamknutá na sto západů. Tak pomoz, když tě prosím.

Stmívá se……….dívám se na tebe příteli………vzduch se ochladil ……….hrom zahřměl………a já pootevřela oči a z těch tvých padaly slzy……..a v tom mě napadlo jediné. Nevím, kde jsem, proč jsem a co jsem ……….jediné, co vím, že chci tebe milí příteli.

Má slova plynula z úst, stejně jako dešť co se spustil. Hromy burácejí. Slunce zhaslo. Točí se mi hlava. Padám, bojím se toho, co bude, oči mám pevně sevřené………..a mířím k zemi……. dopadám na tvou sametovou tvář, kterou ještě před chvíli omývaly slzy.

Otřeš si kapku dešťe z tváře………zvedáš se ……….odcházíš………..a říkáš si, co jsem to tu slyšel, že by závan větru………..

Odešel jsi a já se pomalu vsákla do země. Možná až zase zasvítí slunce, budu tam na hoře mezi mraky se zrakem sklopeným k zemi a budu ti koukat do očí milí příteli………………
Při každém našem setkání, budu vědět že jsem skutečná……….protože kdo jiný něž živá bytost dokáže milovat? Nevíš? Já ano

Děkuji za vše příteli!