Praha

Praha

Anotace: Smutná

...Jeho páskovaná košile už ležela na křesle
smutně jako vychladlé kaluže
ve tmě
kolem třetí ráno
láhev je vůbec nějak moc podobná
ženám
rozpláče se polorozpitýma očima
do žíznivých duší
Prahy
.......................................

Holky si z něj dělaly srandu. Už v prváku.
Prej je ňák moc na ženský, takovej panic. Ty jeho prasácký řeči.

<>

(...a ty pásky... Jako nějakej úchylnej fotbalista.
...ten by byl schopnej jít s balónem i do kina...nebo do postele...)
.......................................................

Gramofon zaskřípal něco o smutném milování. Praha. Kolej. A do toho Hana Hegerová proklíná svou lásku.
Košile urostlého studenta přírodovědecké fakulty pláče do tmy své pásky. Křeslo zatěžuje bílý nátělník. Navrch ještě béžový manžestráky s kšandama-

svět obepínáš koleny jak přerostlý kšandy

(Neříkalas, že se ti ta košile a vůbec kudrnatí blonďáci s baltskýma očima nelíbí? A nesnášíš taky Hegerovou. A tmu. Hloupou poezii...)
......................................................

Byl tak nahý, že prosvítala jeho duše. Tak nahý, až bylo vidět, že má poprvé doopravdy ženu. Tak nahý na svých čerstvých jednadvacet...
Jeho bílá hruď svítila do tmy jak hvězda. Pod třesoucíma rukama objímal tu rafinovanou dlouhovlásku. Objímal sebe. Svou tmu. Nahotu. Své knihy. Poprvé ucítil tu nepopsatelnou touhu (žít!) Na všechno nepotřebuje lásku. Dívku, kterou by velice miloval.

Všechno to bylo poprvé-

verše
zkouškový který neprošprtal
tahle dívka Už ji nejspíš nespatří
Svých jedenadvacet

(Viď, že jsi tohle nechtěla? Zamilovat se. Takhle blbě! Aby u toho řvala Hegerová z vedlejšího pokoje.)
.......................................................

Pod mohutnou hrudí budoucího učitele se jako vratká labuť opilou nocí kolíbala štíhlá dívka. Skoro jako lucerna v bouřce.
Tak moc ji najednou potřeboval. Tak moc! Jenom ji!
Zrovna teď. Potřeboval život. A k němu ženy.

(Bože, děkuju Ti za tu holku! Jak že se jmenuje? Sakra...)
....................................................

<>

<> Oblíkal si svoje kalhoty a zapínal košili.

<>

<>
...................................................

Taková je Praha. O půl osmý ráno.
Jako tvoje oči
ponořený mezi vlasy
domů

/Vždycky chci to co nikdy nebudu mít/

Třeba navždycky
jenom
Tebe
Autor Jasmin de Paris, 24.03.2008
Přečteno 769x
Tipy 20
Poslední tipující: Krahujec, Jean-Paul Simon, Denael, Lucie Tee, Zpátky, just me, Lacosta1, její alter ego, Renatka, Bíša, ...
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře

Miluju Prahu:-) a ve tvém psaní ještě víc. Doufám,že se nenaštveš, miluju i fotbal:-))

Mám z té povídky takové zvláštní pocity, mísí se mi dohromady nostalgický smutek(asi po studentských letech:-) ) s radostí, že někdo tak dobře píše. Takže dík:-)

02.04.2012 10:41:40 | kočkopes

Moc Ti děkuji za komentář! :-) Ano, je to imprese... ze studentských let...

02.04.2012 11:02:12 | Jasmin de Paris

Hergot, proč už jsem tak staréj:-)).. budu se těšit, až zase napíšeš něco nového:-)

02.04.2012 11:07:03 | kočkopes

Díky! Jestli, příjde ta katarze, jakou jsem cítila u tohodle dílka, TAK URČITĚ NĚCO NAPÍŠU! :-) (jako ji ostatně cítím i u dlaších .. )

02.04.2012 11:12:28 | Jasmin de Paris

a ono je to z tvého psaní znát, že cítíš, to je dobře. To mám rád

02.04.2012 11:13:25 | kočkopes

Bez citů by to nešlo... Bez citů by to nebylo opravdový!

02.04.2012 11:18:04 | Jasmin de Paris

přesně tak

02.04.2012 11:19:41 | kočkopes

... čtení pro mě bylo trochu jako facka, i když nevím proč vlastně. Možná jen zapůsobily skryté pocity. ST...

25.02.2011 23:45:00 | Denael

Ona to je taková facka... samospád emocí, pocitů... touhy... Je to plné všecho, co uvnitř mě chtělo křičet...

02.04.2012 11:21:08 | Jasmin de Paris

jo. tak to je dost dobry.

15.06.2008 12:51:00 | Franti

krásný..famózně napsaný :o)

27.03.2008 12:28:00 | just me

smutné.. krásné a poetické...

25.03.2008 12:03:00 | Renatka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí