Maminko..

Nechala jsi mě tu samotnou..
Mě..Svou malou princeznu..
Vždycky jsi říkávala,že mě nikomu nedáš..
Skládala jsem hlavu na tvůj klín a tam jsi mě svýma hebkýma rukama hladila ve vlasech.
Vyprávěla jsem mi o štěstí a neštěstí,o životě..o jeho účelech..
Byla jsi tak moc moudrá..

A jednou přišel den,kdy jsi věděla,že už se něco děje..
/že už tu semnou dlouho nebudeš/
Ale mě jsi nic neřekla..
Proč?
Protože jsem byla maličká?

Maminko kdyby jsi mi to řekla,sevřela bych tě v obětí o něco pevněji/vím,že to vždy bylo málo/.
Úsměv bych měla zářivější/a slzy by mi nestékaly/.
Byla bych jen a jen s Tebou/kdybych to věděla/..

Maminko..než se to všechno stalo,snažila jsi mi předat co nejvíc moudra do života..
-láska vše přemůže-
Kladla jsi mi na srdce..

Maminko..láska mě bolí..a já potřebuji lék..tvůj lék..
Stačil by úsměv..pohlazení..tvá rada..

Maminko,proč jsi mě tu nechala?