Krutá daň II.

Anotace: pokračování...

Přijde domů. Přede dveřmi na ní čeká Lukáš, který o ni měl strach. Nebrala mu mobil.

„No konečně, kde jsi byla?“

Andy zatáhne Lukáše dovnitř a jdou k ní do pokoje, kde mu vypráví svůj zážitek.

„Já jsem se vyspala s nějakym cizim klukem. Tomáš se jmenuje nebo tak nějak.“
„Myslíš ten jak jsi s nim tancovala?“
„No copak já vim. Já tancovala s tolika lidma.“
„No tak to jsi asi udělala pořádnou blbost, ale buď v klidu já udělal stejnou.“
„Cože, ty takovej slušňák?“
„No tak stalo se to už nevrátim. Prostě úlet.“
„No tak včera to byl fakt povedený den.“

Oba sedí a mlčí. Každý sám přemýšlí o včerejšku.

„Hele Andy a dali jste si aspoň bacha.“

Andy hned ví kam tím Lukáš míří. Pátrá v paměti, ale nemůže si vzpomenout.

„Já nevim.“

Luky na ní vyvalí oči.

„Jsi normální, ty se vyspíš s uplně cizim klukem, vůbec nevíš co je to zač a nevíš jestli jsi si dala bacha?“
„No nevim já si fak nevzpomínám.“

Andy dochází co všechno se mohlo stát co, když měl nějako pohlavní nemoc a ona ji má teď taky.

„Možná by jsis měla zajít k doktorovi.“
„No asi jo, ale to bude strašně trapný. Mě se tam nechce.“

Lukáš jí nabídne že pujde s ním. Dohodnou se,že tam zajdou zítra.

„Tak já se pro tebe stavim zejtra tak v deset. Jo?“
„No dobře. Dík, že pujdeš se mnou.“

Luky odejde. A Andy najednou dostane strašný strach z toho jaký může mít jedna noc nálsledky.
Druhý den ráno už sedí s Lukášem v čekárně u doktora. Když mu líčí, co se stalo cítí se trapně. Doktor jí vynadá, že si má dávat bacha v dnešní době, už to snad není takový problém.

„Slečno přijďte si za tři měsíce to budou výsledky?“
„Cože, až tak dlouho, za takovou dobu?“
„No nedá se nic dělat, dřív se to zjistit nedá.“

Andy odchází z ordinace. V čekárně už na ní čeká Lukáš, který hned zjišťuje jak dopadla.

„Tak co, dobrý, co ti řekli?“
„Výsledky budou až za tři měsíce.“

Andy se mu vrhne kolem krku a dá se do breku.

„Já jsem tak blbá.“
„Andy uvidíš to bude v pohodě.“

Snaží se jí utěšit. Oba vědí, že tyhle tři měsíce budou nekonečné.

Po třech měsících nekonečného čekání....
Přišel ten den, kdy mají být výsledky. Andrea v noci nemohla vůbec spát. Ale tohle nebyla zdaleka první noc, kdy nespala. Pro Andreu se opět stavil Lukáš, který jí byl poslední měsíce velkou oporou. Seděli v čekárně oba dva. Před nimi bylo spoustu dalších lidí a čím déle tam seděli, tim víc byla Andy nervozní. Konečnš na ní přišla řada.

„Dobrý den slečno vy jsi jdete pro výsledky na AIDS?“

Setra se na ni podívala jako by ji chtěla probodnout pohledem.

„A..Ano.“

Odpověděla, nervozním hlasem.

„Tak se posaďte. „

Vyzval jí doktor.

„Prosím nenapínejte mě, jak dopadly výsledky?“
„Je mi to líto, ale jste HIV pozitivní.“
„Ne to není možné, proč se mi to muselo stát?“

Už neudrží slzy a brečí. Když vyjde z ordinace Lukáš na ni čeká.

„Luky mam to, co budu dělat? Proč jen jsem byla tak strašně blbá? Kdyby se semnou nerozešel Honza s tím klukem bych se nevyspala a neměla bych to.“
„Andy strašně mě, to mrzí, ale nevím co ti říct. Je zbytečný tvrdit, že to bude dobrý, protože tohle není chřipka, toho se nezbavíš.“
„Luky já to nezvládnu. Jak bych takhle mohla žít? Já to nedokážu.“

Lukáš si ji otočil na sebe.

„Andy to zvládnem. Já tě v tom nenechám.“

Lukáš ji odvezl domů. Chtěla být sama.

„Tak ahoj, já se za tebou zítra stavím.“
„Ahoj.“

Andy jde do svého pokoje. Přemýšlí jak to říct mamce. Nemůže nemá na to sílu. Napadne jí strašný nápad. Nemůže tekhle žít, co by to bylo za život? Jde do lékárny a vytáhne máminy prášky na spaní. Jde do pokoje. Napíše dopis na rozloučenou.

DRAHÁ MAMINKO,
PŘED TŘEMI MĚSÍCI JSEM UDĚLA STRAŠNOU BLBOST. DNESKA JSEM SE DOVĚDĚLA, ŽE JSEM HIV POZITIVNÍ. NEMOHLA BYCH TAKHLE ŽÍT. VÍM, ŽE TOHLE JE MOŽNÁ VĚTŠÍ BLBOST. ALE NEJSEM DOST SILNÁ NA TO ABYCH TO TAKHLE ZVLÁDLA. MRZÍ MĚ TO. PROMIŇ MI TO.
MILUJU TĚ TVOJE ANDREA

Dopíše dopis, který zmáčeli její slzy. Vloží ho do obálky. Zalepý. Otevře krabičku. Nasype si dostatečné množství léků do dlaně. Chvíli váhá. Najednou jsi vzpomene na Lukáše a napíše také dopis. Dopíše ho. Spolkne prášky. Zapije je. Usne a už se neprobudí.....Nikdy..