..plyšová tlapka a kousek mýho dětství..

Anotace: .. každý máme jinej způsob... takjako jinej život.. možna dneska ty slova.. ty věty... nepochápete... ale já v tom svým obsahu mám jasno...

----------------------------------------------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------------------------------------
*Achojííí láskoo..jakpak se máš..? já tedkom bídn, ale to teď ne..Moocděkuju za dopisek a když už jsme u něho tak se vrátím..víš teplý sestryjsou teplý sestry a Terýsek.? To je prostě jednoo..I když se teďnevidíme pořád jsi pro mě jednička..s tbeou jsem toho zažila, ať už topěkný nbeo zlý, ale přátelé jsou v dobrém i zlém...třeba jsme si souzeni...
-------------------------------------------------------------
....tak nějak jsem se s posmutnělou náladou a nalomeným usměvem vracela domů.. možná jen se zvyku. jsem nahlédla do schránky...prázdná.. jako už tisíckrát před tím..a tak jsem se odebrala do pokoje.. zapadnout za dveře.. baťoh hodit do koutu.... když v tom na mě vykoukla-.. joo.. ta malá nahnědlá plyšová tlapička.. já ji fakt viděla... z podpostele.. nemohla jsem se odtrhnout.. vytáhla jsem ji..a uviděla jsem toho plyšáka.. (co jsem kdysi sama ušila - malej dětskej nevinnej sen- být švadlenou)... měl křivý ucho a taky vata mu už vykukovala ze špatně přišitích končetin a ty nádherný skleněný oči..... problesklo nima celý dětství.. tak nějak na vteřinu..ale jáho tam viděla.. ( mý volánový šaty, úsměv, maličkej nos a kaštanový vlasy- který už dávno takový nejsou-sešedly...) a tak jsem se do něj ponořila.. a mým dosud chladným tělem projelo teplo..ten pocit byl nadhernej... asi jsem opravdu měla hezký dětství... když jsem chtěla fialový žáby, modrý slunko a třínohýho králika.... tak jsem to prostě měla.. (minimálně ve svý tříletý fantazii)... jenže já měla opravdu všechno... nemyslím tím jen nějaké nespoutané představy, ale i růžový šatičky, pentle do vlasů a jedničky ve škole.. nebylo to těžký... ....
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
...*docela mě mrzí, že jsi odešla... chápu že jsi musela... ale já se prostě musela vzchopit.... ...mamka řve na bráchu...je to k nevidržení..nejradši bych utekla někam dalekoo..pryč od nich..od lidí... někam dolesa...někam pryč..všechno to na mě dolíhá....
těším se na ples ..doufám žhe tam budeš...normálně jsem spozorovala ,že si někdy nemáme co říct...je to škoda a tak doufám , že na plese budeš třeba si někde bočkem sednem a pokecáme..(zatančíme)...těším se...strašně...tedkom jsem tak projžděla pamětí členy co odešli..a mě s něma.. poprvé jsem se dala hodně dohromady s fankou byly jsme dvojka...změnila se a odešla ...ale nějak ji mám pořád ráda a ani nevím proč potom kyky ta taky odešla ale než to udělala tak mi stihla docela dost ublížit ale to je fuk..už to přbolelo..no a konečně..(neber to zle...já to tak nemyslím)..TY...s tebou sjem toho zažila taky moooc ..za začátku jsem pomalu nevěděla kdo jsi a potom ..ani nevím jak jsme se dali dohromady ale potom to teda bylo... na to nikdy nezapomenu.. bylo to užasný..ybly jsme spolu...(asík víc než je zdrávo) ale prostě super...ještě si pamatuju jak jsme se domlouvali na tábor ..a tam se to stallo..
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
...jenže všechno je tak nějak jiný.. oči se mi zalívají slzami a polštář těžkne pod tíhou slov...některý večery jsou těžší a dny už nejsou taky tak veselý.... nemám důvod... oproti jiným lidem, mám skvělou rodinu..jenže rodina není vše, a za peníze všechno nekoupíš....( i když bych si to někdypřála-->třeba bych nelitovala).....sma... tak strašne sam... na život.. na lidi v něm.. a na ten boj.. co svádím sama se sebou . i smým životem...posmutnělý konce mě už nebavijou a lesklý oči taky nee...nevydržím to......
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
*nj..byla jsem mooc dokonalá..(sice to nechápu,ale to je fuk)..ale tím se nechci zabývat..vždy jsem to byla já komu se ubližovalo a všem to bylo jedno.....a tak jsem si nějak zvykla a naučila se to přecházet..a prostě už jsem taková...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
.........zvedla jsem se a utíkala pryč.. pryč z pokoje..ven..na vzduch..dýchat a nebrečet.. a v mým kapsy hřála teplá obálka.... došla jsem na kopec... vítr foukal...slunce mi hladilo tvář a u nohy funěl Vipin.. z dálky znělo ...Sokoli hej, jsme dobří, jsme nej...a vzápětíkrahujci...utřela jsem slzy, vzala obálku do ruky, roztřesenýma rukamaji otevřela a četla...,,Achojííí láskoo....." ....a na tváři.. měla jsem úsměv....
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
..*.ale prostě my dvě....víš mám tě pořád strašně ráda a mooc...ale nemůžu se zbavit pocitu, že když už nejsi v oddíle ...tak nějak se vzdaluješ...mizíš....je to zvláštní, ale mít tě budu a pořád mám za skvělou ...dobrou nejlepčí...hej..prostě tě miluju a teď už končím tento velkej dlouhej dopis.. ......papapapapapapapapapapapa Moc tě Lowuju W******
---