Dějepis s vůní jahod

Třicet lidí ve třídě upadne do omámeného stavu. Jedni tupě zírají z okna, jiní si podpírají hlavu, další pracují na obrázku či křížovce. Vzduchem se nesou monotónní slova jako "klasicismus", "novověká společnost", "antika". Na tabuli se skví křídově bílá písmena, napomáhající profesorce v jejím výkladu.
A najednou kolem prolétne vůně, připomínající letní jahody opláchnuté pod ledovou vodou. To si spolužačka rukou pročísla své krásné vlasy. V tu chvíli se probouzím z letargie typické pro čtvrteční hodiny dějepisu a začínám závidět.