Špatný nápad

Anotace: Hrál jsem si s jazykem, jenom tak... špatný nápad?

Dambořice jsou ves malá, sic jména neobvyklého, avšak svou malebností by mohla soupeřit s kdejakou vsí známější či větší. Ves tato je posazena uprostřed polí kukuřičných a pole tato dávají celé vsi obživu. Kukuřice – toto velké zlaté obilí - pěstuje se tu od nepaměti a vesnice je známá jeho produkcí po celém království. Díky dobré poloze bývá úroda vždy bohatá, ale najdou se tací jedinci, kteří by chtěli tohoto zlata více.
Děda se otočil k babičce a s plnou pusou, i když to se nemá, pravil: "Je třeba zasít kukuřice, neboť ta nám již dochází a zvířata nemají co jíst." Babička plná údivu otevřela ústa, hned je ale zavřela a řkouc k dědovi: "Měli by co jísti, kdybys neprodával vozy celé. Zas budeš lidem za blázna. Žádný nesadí kukuřici v půli srpna, neboť ví, že to jest nesmysl holý!" Otočila se a dívaje se na teploměr dál pravila: "Rtuťový sloupec nachází se již ve výšce třiceti čtyř stupňů Celsiových. Co myslíš že naroste ti?" V tom vyrazila vpřed a odcházejíc na dvůr volala na dědu zpět: "Nic! Nic ti nenaroste, kozle starý!"
Děda, nenechav se odradit nesouhlasným postojem babiččiným, vzal si ve sklepě zrní k zasetí a v kůlně všech nástrojů potřebných pro práci tuto – tj. velkých hrablí. Takto vybaven vydal se kolem hodiny jedné k odpoledni na pole. Vykračoval krokem lehkým, hrábě přes rameno položeny a pískaje si svou píseň oblíbenou. Krátce před druhou hodinou polední přikvapil děda na pole a jal se ho hráběmi upravovati. Dovedně hráběmi rýhy hloubil a do nich pak zrna kukuřičná házel. Krátce po hodině třetí přichvátal na pole vnuk dědův. Velice se divil nad počínáním dědovým. Na nic se ho však neptal a po skončení práce spolu odešli domů.
V dnech následujících zůstával děda doma. Babička s ním moc nemluvila, protože se domnívala, že mluvit k němu je zbytečné. Celé dny slunce pražilo do země i do příbytků lidských. Tak se to opakovalo po celé dny. Koncem měsíce srpna šel děda na pole zkontrolovat, to co před dlouhou dobou vykonal. Jaké však bylo překvapení jeho, když nenašel nic než suchou zem. Smutně sklopiv hlavu vydal se krokem loudavým na cestu k vesnici. Zpráva o neúspěchu jeho se však jako blesk šířila a dorazila do vesnice před dědou ubohým. Lidé vycházejíc ze dveří a vyhlížejíc z oken volali na něho: "Hle, náš vševěd, co poručit přírodě chtěl." A jiné věci sprosté, které zde uvádět nebudu. Celá vesnice se smíchem natřásala. Děda měl z ostudy kabát velikosti přímo ohromné. Když přišel domů, na stole na něj již polévka čekala. Babička stála za stolem, ruce v bok dány a vítězoslavně pravila: "Já věděla, že sázet v srpnu je čiré bláznovství." Než stačil děda námitkou její slova zmírnit, dodala babička neméně důrazně: "Sedni si a jez!" Tak si děda sedl a jedl.