Poprvé

Anotace: Taková nějaká... Spíš pokus...

Milovala samotu. Nevadil jí zástup lidí, ale jen ti, kteří o ní věděli příliš mnoho. Lákaly ji toulky opuštěným městem, procházky přírodou v jakémkoliv ročním období i čase. Nevadil jí déšť, dokonce by se dalo říct, že se v něm přímo vyžívala. Dráždilo ji už jenom pomyšlení na mokré tričko lepící se k jejím obnaženým bradavkám. Taky milovala kávu. Byla na ní přímo závislá. Milovala tohle všechno a vlastně si v životě nemohla vybrat, koho milovat víc. Muže či ženy. Ona vlastně nikdy nepopírala, že ji ženy nepřitahují, ale zároveň nikdy veřejně neprohlásila, že je bisexuál. Jen jednou milovala, byl to muž, a jí to zlomilo srdce. Od té doby byla jako kus kamene, nedokázala se podruhé zamilovat. Jen sexuální přitažlivost jí občas zamotávala hlavu.
Často vzpomínala na své první milování se ženou. Vlastně nikdy neznala její jméno. Setkaly se náhodou v jedné kavárně, kam si obě dvě chodily pravidelně krátit dlouhé chvíle samoty. Věděly o sobě, ale ani jednu nenapadlo, že to zasáhne do jejich života. Byl právě páteční podvečer a útulná kavárnička doslova praskala ve švech. Poslední zoufalci dokonce pili kávu ve stoje, čímž na sebe dost neomaleně upozorňovali. Byli to především muži. Jak jinak. Cítila k nim odpor. Alespoň v tuto chvíli. Nenáviděla styl jejich života, stravování a způsob jakým řešili většinu věcí, totiž násilím. Zároveň jim však záviděla. Citovou klidnost, postavení ve společnosti a hlavně možnost neustálého nošení kalhot. Ona mimojité nenáviděla sukně. A nenáviděla představu, že ženy musí být odlišeny od mužů. Oděvem, vzhledem, chováním.
Onen páteční podvečer seděla sama u stolku pro dva. Na druhé židli měla ledabyle pohozený kabát a tašku přes rameno. Jejím původním záměrem byla práce na notebooku, ale nakonec to zavrhla. Jen mlčky seděla a pozorovala dění okolo. U baru stála žena. Jejich pohledy se setkaly a obě se rozpačitě pousmály. Znaly se od vidění, nikdy spolu sice nemluvily, ale v tom množství lidí si najednou připadaly strašně blízké. Po kratší gestikulaci přes půl místnosti najednou seděly u stejného stolu. Žádný rozhovor mezi nimi nebyl možný, neboť v místnosti bylo čím dál tím více lidí.
Očima se dotýkala jedna druhé, zkoumaly se, poznávaly. Ona neznámá žena na sobě měla šedivou minisukni, dost odvážně krátkou, z níž bylo vidět i lemování silonek. Bylo vzrušující prohlížet si takto ženu, která ani v nejmenším nedala najevo, že je jí to nepříjemné. Měla krásné havraní vlasy a snědou pleť. Její předci mohli být Španělé, možná Řekové. Úzká noha zakončená lodičkou se najednou dotkla její boty…
Po chvíli obě zaplatily a vydaly se do ulic velkoměsta.Mluvily jen minimálně, ale zdálo se, že mají společnou cestu. Najednou s cizinka zastavila u mahagonových dveří, vedoucích k jejímu bytu. „Nechcete jít chvíli nahoru?“ zeptala se jí. Bylo něco málo po desáté a to ji donutilo souhlasit. Výtahem vyjeli do čtvrtého patra a vstoupily do druhých dveří zprava. Byt byl zařízený hezky, v teplých barvách, které navozovaly pocit útulnosti. Na stole se najednou objevily dvě sklenky rudého vína. Připily si. Obě se začaly sbližovat. Ne jako přítelkyně, ale jako partneři. Začalo to nevinným polibkem vyvolaným z části vínem, z části sexuální touhou. Najednou před sebou stály jen ve spodním prádle. Obě chvíli musely vydechnout, neboť intenzita napětí povážlivě stoupala. Objaly se. Jejich černé prádlo splynulo s tmavým kobercem a ony se stále více přibližovaly k posteli. Dopadly na ni téměř zároveň a jestli jejich polibky předtím byly intenzivní, nyní měly rychlost uragánu. Vzájemně si dráždily bradavky. Zuby, jazykem, rty, prsty a špičkou nosu. Obě respektovaly pravidlo, že nejdříve s poznají od pasu nahoru, potom teprve mohou pokračovat dál. Všude bylo cítit vzrušení. Nejen v konečcích jejich prstů, ale i vzduchy byl prosycen pižmovou vůní. To jim dalo podnět k dalšímu bádání. Bez předešlé domluvy si cizinka jemně olízla dva prsty a dlouze do ní vnikala. Ještě nikdy nepocítila takovou slast. Pro obě to bylo něco zcela nového, nepoznaného. Vyměnily si role. Nyní měla cizinka pocítit dosud nepoznané. Ovšem nebyl to stejný pohyb. Nebylo to vůbec pomalé, naopak. Pohyb byl nečekaně rychlý, až vedl k výkřiku. Ovšem nebyl prosycen bolestí, ale nečekaným vzrušením. Sedla si na ni obkročmo. Jejich údolí slasti se k sobě přitisklo a jemné chloupky obě ženy dráždily do nejvyšších mezí.
Byly vyčerpané, avšak obě šťastné. Zůstaly spolu celou noc a celou ji promilovaly. K ránu usínaly bok po boku s nohami propletenými do nejrůznějších poloh…