Ztráta ideálu

Anotace: Jak si osud nevybírá...

Zima 2006 :

Bílé kuličky sněhových vloček se snáší k zemi, aby svou studenou náručí objali vše co se jim postaví do cesty. Ulpívají mi na řasách i ve vlasech, ale není mi zima. Hřeje mě u srdce láska. S mým miláčkem jsme se poznali před půl rokem. Šlo to krásně, jako v pohádce, rozuměli jsme si od první chvíle. Nejlepší je, že i dneska, po šesti měsících je náš vztah jako v začátcích. Nemůžeme se sebe nabažit, je to prostě láska jako trám. Nedovedu si představit už nic jiného a absolutně mi nedochází, že ne všichni mají takové štěstí, takže svou dobrou náladou leckoho asi pěkně štvu… ,,Ahoj lásko!“ volá na mě, okamžitě se mu pověsím kolem krku a políbíme se. Tak krásně jak to umí jenom on. V jeho náručí jako by okolní svět nebyl…

Zima 2007

Už je to rok a naše láska pořád trvá. Některé vztahy se dostanou do chvíle, kdy si partneři začnou lézt na nervy, ale my ne, jsme si stále blíž. Každý den jako bych ho poznávala znovu a znovu se zamilovávala.
Zvoní mi telefon. Maminka. Zastavil se čas. Aparát mi vypadl z ruky. Byla jsem jako v transu, hleděla jsem do míst před sebe a jedna slza za druhou se mi snášela po tváři. Bylo to jako by mi někdo vrazil ledový kůl přímo do srdce. Pořádně mi to nedocházelo.

Zima 2008

Stále mi chybí. Uplynulo hodně času. Když jsem se probrala z prvotního šoku , začala jsem si uvědomovat, že už nikdy nespatřím jeho úsměv, jeho oči, v nichž jsem byla tou jedinou, tou nejkrásnější. Nikdy nepocítím ten pocit bezpečí jeho náruče. Krásně měkké rty se už nedotknou těch mých…
Měla jsem všechno a teď je to pryč. Nenašla jsem nikoho, kdo by byl jako on… každý den chodím zapálit svíčku a proklínám osud. Hledím na fotku, kde mě objímá a dává mi pusu na tvář, já se směji a oba jsme šťastní, tak šťastní. Možná ho jednou najdu znovu a díra v mém srdci se zmenší… ale NIKDY nezapomenu…přísahám!!