Nitro

Anotace: Pomozte mi vyčistit moje nitro, svoje vlastní já a svou podstatu

Pomalu kráčím pěšinou, okolo mě vysoká polní tráva, která se kývá v rytmu větru. Pohrává si s mými vlasy a donutí mě lehce se otřást. Levou rukou se chytám za předloktí pravé a olizuju si suché rty. Pomalu se blížím k lesu. K hloučku stromů, které jsou velmi blízko sebe. Jako kdyby mezi sebou něco schovávali. Tichounce našlapuju a rozhrnují si křoví před sebou. Vstupuju do lesa a hledám útočiště, útočiště pro sebe a pro svou zmučenou duši. Můj zrak padne na veliký kámen kousek ode mě. Šplhám se k němu a po malé námaze se na něm usadím. Obejmu si kolena a skrz větve se dívám na krajinu. Vzpomínám a chci zapomenout. Chci všechno zničit, ale zároveň to nechci ztratit.Moje mysl je na prahu života a smrti. Žízní. Ale nedokážu tu žízeň utišit, zapít jí jako kdyby té vodě chyběl šmrnc, něco co jí dodá chuť smířlivosti. Ta věc, co dokáže tu žízeň utišit. Možná jeden byl, ale už se na něj zapomnělo. Kráčím na hranici nerozhodnosti. Chybný krok a spadnu. Spadnu až na dno, i když už si myslím, že tam dávno jsem. Nedokážu rozlišit lásku od přátelství, zamilovanost od chtíče a strach od bolesti. Jako kdyby po mně ostatní chtěli příliš. Něco co je nad mé síly. Jeden pocit přechází v druhý, pocity zničenosti, pocity nenávisti, pocity lásky, pocity strachu. Je jich spousta, nesčetně mnoho a všechny se slévají do jednoho. Do pocitu naprosté bezmocnosti. Neschopnosti něco udělat, jen nečinně přihlížet a potom se v duchu proklínat. Teplé slzy mi stékají po tváři a já si je neutírám. Nemá to cenu, utřu jednu a nahradí jí další. Ten proud slz nelze zastavit, ale lze jen vyčkat až ustane. Až bude mlčet... Pokuď někdy mlčet bude... Vlastně se za to všechno nenávidím. Nenávidím za ty pocity zmučenosti. Za pocity, které nedokážu vyslovit. Jen mlčím a dívám se. Ničí mě to, ale nedokážu to zastavit. Nedokážu říct stop a zavřít tomu srdce. Možná už nikomu ani neřeknu miluji tě...