Psáno srdcem jen a jen pro tebe!

Anotace: Život jednou skončí a nikdo tomu neujde...

Bylo sychravo, pršelo, ale jako by mě hřálo slunce, když jsem procházela tou velkou černou bránou s krásným zlatým kováním, která vedla do jiného světa. Do světa, který odděluje živé od mrtvých, do světa, ve kterém na tebe budu s láskou čekat, doufám, že dlouho.

Už jako malá jsem se umírání hodně bála. Nejen smrti samotné, ale bolesti, smutku, slz, které jí obklopují. A měla jsem proč se bát! Vším tím jsem si prošla. Závidím těm lidem, kteří měli tu možnost umřít rychle a bezbolestně, ale přesto jsem umřela šťastná a plná lásky...

"Máte pár měsíců života." To jsou slova, která se mi vrývala do celého těla těch pár měsíců. Bylo tak těžké nedat to najevo, ale mé přání znělo tak, že nechci, aby to někdo věděl. Asi špatné rozhodnutí, ale byl to můj boj! Boj, který jsem prohrála.

I když bylo jisté, co mě čeká a nemine, chtěla jsem s tebou mít děťátko. Vždy ti patřilo celé mé srdce a já věděla, že ti můžu důvěřovat, protože i ty mě miluješ, nedokázala jsem ti narovinu říct, že tě opustím.

Myslel sis, že má únava a deprese patřily k těhotenství a vše jsi s úsměvem přecházel. Snažila jsem se skrývat své bolesti a slzy a jen se usmívat...

Na porodní sál jsem šla se strachem a velkou bolestí v srdci. Bylo to proto, že jsem se bála, že neuvidím výsledek naší velké lásky a s nevědomostí, zda to všechno beze mě zvládneš. Ale vím, že jsi silný.

Po porodu jsem měla možnost stisknout naší krásnou holčičku v náručí. "Bože, proč???"

Ptal ses proč pláču a pak jsi mě políbil. Vzal sis tu malou princeznu do náručí a díval ses na mě s pýchou, láskou a nadějí na dlouhý, šťastný a společný život. Ale pro mě to byl poslední pohled.

Jsem ráda, že to poslední, co jsem mohla vidět, bylo to, jak jsi držel ten malý uplakaný uzlíček štěstí. Tvá poslední slova, která dolehla k mým uším mi budou znít na věky... "Miluju tě, lásko..."

"I já tebe, miluji. Prosím odpusť mi mé rychlé opuštění tebe i naší dcerky a buď silný a postarej se o ni! Jednou až nadejde ten pravý čas se zase shledáme a už nás nic nerozdělí...."