Ona

Anotace: Bolestí člověk žít nesmí, jinak se vážně udusí

ONA

Slza za slzou padá, pláčem oči zarudlé. Ústa, co už nikdy hlásku nevydají. Vlasy, co ve větru vlají. Dívka, co žije cizí smrtí.
Každý krok je čím dál pomalejší, je na pokraji zhroucení. Nevnímá čas ani bytí. Je svým vlastním odpuštěním.
Pohybem ruky, sílu svojí dokázat chce. Nemůže však, protože cítí bolest.
Žal, co na srdci ji tíží, za všechno ublížení. Nedokáže se tomu postavit. Znovu šťastná být.
Klečí u hrobu svého milého, přeje si vedle něho být, už nikomu neublížit. Smýt všechny hříchy, dokázat, že může lepší býti.
Bílá růže, na hrobu leží. Je to jako znamení pro ni.
Dusí se, nemůže dýchat. Z cesty své sešla, ke zlu se dala, proto takhle dopadla.
Už nebude mít možnost vše napravit, své hříchy odčinit. Král Temnoty ji k sobě volá. Celá bledá k němu odchází. Hrob svého milého už také nenavštíví. Své špatné rozhodnutí, navždy litovat bude, že málo milovala toho kdo si to tolik přál a svůj život si do Podzemí sebou vezme.