Deník princezny depresí

Anotace: Tohle je deník dívky, které je 15...je alkoholička a co může to zkazí...a přitom by stačilo jen ji mít rád...a poučit ji

Kapitola I.

"Klap....klap" poslouchám klapání svých tenisek o chodník....úděsnej zvuk..měla bych s nima přestat šoupat, ale momentálně mě fakt nudí řešit mý ubohý tenisky...zase sem seděla dva dny doma na zadku....psala deník a utápěla se v depresi....copak není nikdo kdo by se mnou šel ven? Asi ne...pořád přemýšlím jaký to je být členka party.... Sice do jedný partičky patřím, ale v poslední době je to fakt děs...děláme pořád to stejný. Mejdlo, opíjení a vodárka. Monotónní zábava....chtělo by to vzrůšo, jenže není nikdo kdo by něco vykoumal...ani já ne....jsem tak ubohá.... Vždycky jsem měla spousty nápadů co dělat když je nuda. A teď? Nudíme se a zase nudíme...Ubohost sama...

Dojdu pomalu domů...hlavu mám plnou myšlenek....copak jsem vážně tak nesnesitelně ubohá? Nedokážu vymyslet žádnou pařbičku....ani ň......Otvírám flašku whiskey....házím do sebe skleničku....jednu...druhou....už jsem vypila skoro půlku...začíná mi být ok....jsem veselá...směju se... Když na mě máti ječí skoro nevnímám....Tenhle pocit mám very very ráda.....je mi dobře..hlava plná nápadů....ale....ta únava.....padám na postel....a i přes opilost cítím, že ráno bude zase stejně deptavý...

Bože můj....hlavu mám jak střep. Pomalu mi dochází, že jsem včera musela být zase namol....je to tak vždycky když na mě leze depka... Když je mi zle jdu a utopím to v chlastu....Sakra...tolikrát jsem s tím chtěla seknout.. Ale ten chvilkový pocit důležitosti je bezva.... No nic, nebul nad rozlitým mlíkem.....dám si silný kafe...musím do školy jít jakš takš normálně...pch... škola..... Ta odporná budova....kdybych tam aspoň měla kámošky... Sou tam jen nafrněný husičky.. Rodiče mi sice pořád říkaj, ať si najdu kámošky....jenže...ony sou tak jiný...chytrý....hezký...a já?? Odporná nudná krysa...proč zrovna já bože? Za co? No....konec snění...nebo... Jen chvíli....tělo chce další whiskey...ale hlava říká ne...nemůžu do školy opilá...ale...A je to tu zase...otvírám láhev a přímo s pořádně loknu...okamžitě je mi dobře...beru ledabyle batoh.....mávnu na máti a houpavým krokem si to razím do školy...

"Jak to vypadáš Máchová?" zaječí na mě úča jen strčí svůj rypan do třídy.."Škyt....normálně" zabreptám i když vím na co naráží...než jsem došla do školy potkala sem DCího z party.....dal mi cucnout rumu....Už s tím vážně seknu....sem tak blbá....tupá....debilní...jak říkaj rodiče.....fuck off me... Úča mě vykopla ze třídy a zavolala máti....zase na mě bude křičet....sem ještě namol tak to moc nevnímám....ale pak...začínám se probírat....zamkla mě v pokoji?! To si dělá srandu ne? Lomcuju dveřma jak blázen a ječím....nevnímají mě........zase...Znám jediný způsob jak si pomoct....odloudím myšlenky od psychické bolesti na bolest fyzickou......Beru nůžky....řežu se na zápěstí....pomalu mi po bílé kůži stéká pramínek rudé krve...nevnímám bolest......vnímám jen pruh krve...všecko je mi jedno.........usínám ze zápěstím ovázaným kapesníkem a kaluží krve na koberci.....ale vždy si dávám pozor abych neumřela....ještě ne...