Slza

Sedí v šeru tmavého pokoje. Její černé oblečení splývá s černými vlasy. Obličej skrytý dlaněmi.. třese se.. vzlyká. Její tiché naříkání nikdo neslyší. Ty, které milovala už nemá a ty, které má, nejsou milovaní. Plameny zapálených svíček se jemně třepotají v malém vánku, poudícím z pootevřeného okna. Opět upadá tam, kde už nikdy nechtěla být..studené dno deprese. Po tváři stéká slza.. přes její hladkou pleť.. ukápne na paži. A zčervená.. smísí se s kapkou krve, stékající z čerstvé rány. Spojí se v jedno a pokračují dál.. jako řeka ústící do moře, stekly tyto kapky slz a krve do rudé kaluže.. jak rychle se dá vzít život..