I´m real! Only for you. III.

Anotace: Tak jsem se do toho pustila fakt jako draáák! Nebudu přehánět....asi jsem přece jen blázen.... :) Ale jsem jím ráda. K čemu je žít, když si to člověk neužije.... furt ty tečky.... :D (Krátké)

Ještě se mi třesou ruce z toho snu, ale snažím se, aby na mě nebylo nic znát. Usmívám se, protože sestra ke mě právě vede moji "zachránkyni".
"Ahoj." zdraví mě ihned po odchodu sestry.
"Nazdar." To je můj oblíbený pozdrav. Prohlížím si tiše její světlou tvář s velkýma tmavě modrýma očima.
-To mlčení je příliš dlouhé. Co jí mám říct?-
"Ty...Ty jsi zavolala tu záchranku, že?"
"Jo. Viděla jsem tě jak jsi přecházela, najednou se přiřítilo nějaký auto a ty jsi šla tak pomalu...Zavolala jsem na tebe a ty ses zastavila.
Dívala ses na mě...nevěděla jsem co mám dělat!"
Chvíli nabírala dech. "Asi to byla moje chyba, třeba by tě to auto nesrazilo, kdybych nevolala, ale..."
"Srazilo. A srazilo by. Dík, že jsi zavolala."
Teď se uklidnila, začínáme si povídak jen tak.
Nejde ani tak rozhovor, jako o monolog.