Naděje umírá poslední

Anotace: ... a pesimista by řekl: "Ale přece." Já byla ale vždycky optimista...

Věděl, že umírá. Tedy… tak nějak mu řekli už dříve, že zemřít musí každý, a on to chápal – i jeho přátelé umírali. Nejprve nevěděl, kam se ztrácí, netušil, že život někde končí – končí? ptával se sám sebe… Bylo bláhové hledat odpovědi na mnohé jeho otázky. Vlastně, MÍVAL jich mnoho. A teď zbyla jedna jediná: PROČ JÁ?!

Dejme tomu, život byl moc hezký, vážně si ho užil – proč už v minulém čase? Smrti se nebál, jen… čekal, že to bude jiné… jiné než TOHLE… Ležel na zvlhlém jehličí, nadýchaný mech tvořil jaksi posměšně polštář pod jeho hlavou. Naslouchal zpěvu ptáků a šumění korun stromů a náhle byl tak žalostně SÁM… Cosi ho pálilo na boku, pomalu srovnal tělo do pohodlnější polohy – pohodlnější pro co? Pro blížící se smrt? – a čekal. Je hrozné čekat, nevíte-li na CO. Ale on to VĚDĚL… nebo ne?

A najednou se mu zoufale zachtělo žít. Snažil se sebrat poslední zbytky sil, postavit se na nohy a UTÉCT! Utéct čemu…?

Vtom zaslechl hlasy a štěkot psů. Miláčkové moji, tak často jsme si hráli, pojďte ke mně, tady jsem! Blížili se, už byli u něho… Petře, jsi to ty, kamaráde! Ale… kdo je ten druhý? A nač má v ruce nůž? No tak, pomoz mi zvednout se…Hluboké sametové oči prosily, zápasil v nich život a smrt, boj tak očividně jasný a přesto… „NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ“, není tomu tak? Nedokázal ze sebe vypravit ani hlásku, jakoby z něj zbyly jen ty velké důvěřivé oči, skrývající tolik krásy, a náhle plné děsivého poznání, už nepatřily dítěti, ale někomu, kdo poznal život… Snaživě se upíraly na známého i cizince – co jsem udělal špatně? Sliboval jsi mi nádherný les, jen se bude zelenat a obloha, ta bude jako průzračné moře, a tráva, svěží a pokrytá rosou při východu slunce…Kde je to všechno?!

Bolest. Zračila se ve zmučených očích a pak projela celým tělem. Temně rudé krůpěje krve se mísily s kapkami rosy, zeleň pomalu mizela, stejně jako prchal život z těla, jež na ní leželo… A v sametových očích zbyla jen němá, nezodpovězená otázka, nehlučný výkřik…

Ten den se svátečním myslivcům opravdu vydařil. Kusy odchované v oboře měly nádherné paroží.