Těším se, až si nevzpomenu.Půjdu kolem místa, kde jsi mě poprvé políbil a ani na chvíli se nezamyslím.Na to, že nebudu chodit ve škole na místa, kde Tě zaručeně potkám. Nebo na to, až se v noci nebudu budit, abych se podívala na mobil, jestli sis na mě náhodou nevzpoměl. Taky na to, že se půjdu bavit a nebudu se koukat do dveří, jestli v nich nestojíš ty.Nebo na pozvání na rande, které stejně nepřijde.Budu ráda, až mi budeš povídat o svých láskách a já nebudu chtít křičet, brečet...Tak jako je to teď.A budu Ti to opravdu ze srdce přát.
Taky na to, až budu stát na proti Tobě, nebudou se mi třást kolena a dokážu ti říct NE - i když bych raději řekla ano.
A víš, kdy budu opravdu nejšťastnější? Až se ráno vzbudím a první ani poslední myšlenka toho dne nebude patřit Tobě.
Jen je škoda, že tohle je pouhé přání, které se splnit nemusí. Stejně tak jako přání být s tebou...
Jen aby! Ona nenaplněná láska je někdy lepší než žádná láska. Bez lásky je svět šíleně prázdnej.
13.10.2008 10:33:00 | Djinii